Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po Mnichovu

26. 11. 2007

1. Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava

V rámci oslav 20. výročí vyhlášení samostatnosti měl být odhalen pomník prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka v parku před sokolovnou. K velkolepým oslavám však již nedošlo.

Po podpisu mnichovské dohody se šířily „zaručené“ zprávy o zabrání zdejšího okresu coby pohraničního. Některé obce sice zabrány byly, ale České Meziříčí k říši připojeno nebylo. Záborem území v okolí Dvora Králové ovšem místní cukrovar přišel o část dodávek cukrovky. Kampaň v cukrovaru toho roku začala později i kvůli nedostatku mužských pracovních sil. Do konce roku přišlo do Českého Meziříčí nejméně 50 uprchlíků nejen z území obsazeného Němci, ale také ze Slovenska.

V březnu 1939 přijeli na Opočensko němečtí vojáci. Ve zdejší obci se večer 15. března ubytovali ve Vzájemnosti, na faře, v cukrovaru, v Ostrově i u rolníků. Druhý den však odjeli a odešli do Třebechovic.

Každodenní život však plynul dále, s určitými omezeními, v podstatě však poklidně. Na pracovním úřadě v Dobrušce se hlásili zájemci o práci v říši. Ve výroční den Masarykovy smrti lidé nosili k pomníku před sokolovnou květiny. Stejně tiše jak byl postaven, byl také pomník Tomáše G. Masaryka na podzim 1940 odstraněn a uložen do hasičské kůlny. S podobnými projevy loajality, více či méně anonymními, republice se setkáváme celkem často.

V dalších letech se společenské poměry zhoršovaly. Ovšem cukrovar fungoval dále, s novými říšskoněmeckými správci. V červnu 1940 byli zatčeni první místní občané. Nejdříve byl ze školy odvolán učitel Jan Pitra a Jan Vokoun. Oba byli odsouzeni za činnost říši nepřátelskou k šesti letům káznice a ke ztrátě cti. Jan Pitra zahynul v koncentračním táboře ve Zwikau, Jan Vokoun pracoval na různých místech v Německu a v r. 1945 se vrátil. Později gestapo zatklo Josefa Truněčka, Jana Andrýse a Bohuslava Kašpara. Díky Václavu Kuderovi, který v sokolovně našel a spálil seznam odbojářů, nebyli zatčeni další lidé. Jan Andrýs a Bohuslav Kašpar byli brzy propuštěni. Josef Truněček se vrátil po odpykání trestu. Bohuslav Kašpar byl později zatčen znovu, tentokrát i se svojí manželkou (židovkou) a v Berlíně popraven. Jeho žena zahynula v Osvětimi.

Dokonce i spolky pracovaly nadále, i když omezeně. Po uzavření kamenných divadel, jezdili známí herci se zájezdními představeními po venkově. V Českém Meziříčí několikrát hostovala Antonie Nedošínská, mimo jiné v Langrově hře Velbloud uchem jehly, Karel Kolár v představení v přírodě Jan Výrava nebo Jiří Dohnal ve hře Oblaka. Jen činnost Sokola byla v polovině r. 1941 zastavena.

2. Po válce

Po válce se lidé snažili vrátit do starých kolejí. Během léta 1945 učitelé upravili prostory školy, která byla v posledních měsících války využívána jako ubytovna pro dívky z německých oblastí ohrožených bombardováním. Pohromu pro novou budovu školy ovšem znamenali především němečtí a později ruští vojáci, kteří do obce přišli v dubnu a květnu 1945.

Postupně byla obnovena činnost spolků, jejichž aktivity byly během války více či méně utlumeny. Vlastně všechny spolky, které kdysi vyvíjely kulturní činnost byly brzy zrušeny - tělocvičná jednota Sokol, Orel - nebo se nečinností rozpadly - divadelní a pěvecké spolky. Spolek divadelních ochotníků se rozpadl na konci 50. let. Tělocvičné spolky byly v r. 1948 sloučeny do jediné organizace, jejíž činnost byla omezena pouze na sportovní aktivity. Dodnes pracuje myslivecké sdružení, dobrovolní hasiči nebo fotbalový klub.

Na konci 60. let byla konečně provedena dlouho zamýšlená regulace Dědiny.