Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pod taktovkou lidovců (1931 - 1938)

26. 11. 2007

1. Obecní volby r. 1931

Obecní volby 27. 9. 1931 potvrdily silnou pozici lidovců v Meziříčí. Ti získali 9 mandátů v obecním zastupitelstvu (Václav Vaněček, Václav Buřil, Václav Hrdlička, Josef Andrýs, Jan Svatoň, Karel Šabata, Karel Klimeš, Václav Plesl), republikáni 4 (Karel Truněček, Karel Hofman, Josef Ježek, Václav Kouba), po třech mandátech sociální demokraté (Antonín Ruml, Václav Paulus, Josef Mareš), národní socialisté (Václav Šitina, Karel Hofman, Josef Němeček) a živnostníci (Karel Tošovský, Josef Kaněra, Václav Kudera), 2 mandáty zbyly na Jednotnou frontu dělníků, malorolníků a maloživnostníků (Rudolf Doležal, Miloš Kárník). I tentokrát se ovšem spojili sociální demokraté, republikáni a živnostníci a starostou obce byl zvolen Václav Kudera. Opozice proti lidovcům byla tak silná, že nedokázali obsadit ani jedno místo náměstka, 1. náměstkem byl zvolen Miloš Kárník, 2. náměstkem Václav Šitina.

2. Občanská záložna

Občanská záložna, s. r. o. v Meziříčí byla založena v r. 1873. Jejími vůdčími osobnostmi byli faráři Jan Jelínek a později František Hendrych, proto se až do r. 1906 úřadovalo na faře. Toho roku se přestěhovala do obecního domu. Tam měla svou úřadovnu do r. 1932, kdy si nechala postavit vlastní budovu staviteli Kubečkem a Steklíkem z Jaroměře.

Ačkoli se na valné hromadě v únoru 1931 Josef Uhlíř, ředitel záložny, postavil proti stavbě vlastní budovy, členové přijali návrh Karla Klimeše sestavit stavební výbor. Zasedali v něm Karel Hrnčíř, Karel Tošovský, Josef Mervart, Václav Němeček, František Chmelík, Jan Nejman, Josef Němeček, Václav Kudera, Josef Alter Josef Valášek a z titulu své funkce také starosta obce Václav Vaněček. O měsíc později rozhodla mimořádná valná hromada o zakoupení pozemku Františky Andrlové s chalupou č.p. 188 v samém středu obce za 120 000 Kč a o stavbě budovy. Byl schválen návrh Jana Nejmana postavit opravdu reprezentativní dům i za cenu vyšších nákladů, zatím byl povolen obnos 500 000 Kč s možností dalšího navýšení o 100 000 Kč. O byty a provozovny v nové budově se na výzvu stavebního výboru přihlásili cukrář Stanislav Samek, drogista Stanislav Valeš, knihař Václav Svědík a obvodní lékař Vladimír Wisinger. Závazné smlouvy byly uzavřeny s Vladimírem Wisingerem na ordinaci a byt s ročním nájemným 8 000 Kč, se Stanislavem Samkem na byt a cukrářský krám s nájemným 6 600 Kč a s Václavem Svědíkem na provozovnu za 2 500 Kč. Jeden volný byt byl určen pro úředníka záložny. O poslední volný byt požádal učitel Jaroslav Pohl. V lednu 1932 mimořádná valná hromada schválila definitivní plány a rozpočet architektů Kubečka a Steklíka, kteří stavbu nakonec realizovali, i navýšení nákladu na 700 000 Kč. K dalším úkonům byl zplnomocněn stavební výbor, ředitelství a výbor záložny.

Na stavbě záložny získali práci v první řadě místní nezaměstnaní dělníci a zedníci. Na konci ledna 1932 se začala bourat chalupa č.p. 188. V polovině roku se již dokončovaly práce na fasádě. Veškeré řemeslnické práce prováděli místní živnostníci. Jen lustry do místností záložny dodala fa Bouček z Hradce Králové a nábytek fa Forejtek a Bednář z Dobrušky. Do léta příštího roku byla upravena ještě zahrada a vydlážděno prostranství před záložnou.

Občanská záložna po celou dobu svého trvání poskytovala dostupný úvěr k podpoře zemědělského i živnostenského podnikání svých členů v Meziříčí i v okolních obcích. V Meziříčí byla členem téměř každá rodina. Velmi často poskytovala úvěr také obci a místním spolkům. Pomáhala tak financovat stavbu sokolovny v r. 1929 a zřízení nového jeviště, opravu silnic, stavbu školy ad. V době hospodářské krize povolila několik ohromných úvěrů obchodníku Arnoštu Machačovi (150 000 Kč), manželům Karlu a Anně Bukačovým (200 000 Kč) nebo rolníku Josefu Samkovi (100 000 Kč). Dnes již pravděpodobně nezjistíme, k jakému účelu peníze potřebovali a zda měly jejich finanční potíže souvislost s krizí. O síle meziříčské Občanské záložny svědčí i fakt, že na konci srpna 1938 přislíbila místnímu cukrovaru Oskara Bondyho úvěr až do 1 000 000 Kč na výplatu cukrovky.

3. Mlékařské a hospodářské družstvo v Opočně

Od r. 1932 se uvažovalo o zřízení mlékárny na Opočensku. Tato myšlenka vzešla od opočenského Okresního hospodářského sboru. Svolal na 3. 4. 1932 schůzi, na níž předseda Svazu mlékařských družstev Spisar promluvil o potřebnosti mlékárny na Opočensku. V přípravném výboru zasedl i Václav Ornst, nájemce dvora Vranova. Oficiální literatura mluví o nadšeném zájmu o upisování podílů, meziříčský kronikář naopak říká, že „zájem o upisování podílů nebyl s počátku valný“. Zprvu byli rolníci snad opatrní, ale pouze v Meziříčí v r. 1932 upsalo 39 zejména rolníků 111 podílů v nominální hodnotě 250 Kč. Jen Václav Ornst upsal 40 podílů.

Ustavující valná hromada, svolaná na 24. 7. 1932, ustavila družstvo a schválila stanovy - družstvo pro Opočno a okolí se mělo starat o zpracování a zpeněžení mléka, mléčných výrobků, vajec, medu a jiných zemědělských produktů. Předsedou představenstva se stal Václav Ornst.[1] Členem dozorčí rady byl zvolen z Meziříčí Josef Alter, později také Karel Bukač nebo Josef Samek. Představenstvo shromažďovalo potřebné informace nejen pro zahájení stavby mlékárny, ale také pro vlastní provoz. Na mimořádné valné hromadě v prosinci 1933 bylo rozhodnuto: stavět. Zprvu se uvažovalo o stavebním místě nad opočenským nádražím, nakonec byla mlékárna postavena stavitelem Pavlíkem v Opočně naproti restauraci Na Jordánku nákladem 350 069,25 Kč. Strojní zařízení dodala První brněnská strojírenská společnost, Škodovy závody v Hradci Králové, fa SKF z Prahy, elektrické zařízení fa Macháček z Opočna v celkové hodnotě 304 497,25 Kč. Provoz byl zahájen 15. 1. 1936.

I místní Občanská záložna upsala 20 podílů, přes ní se pak místním rolníkům vyplácelo dodané mléko.

Podle Karla Dvořáka dodávali podstatnou část mléka právě meziříčští rolníci. Nyní už nemuseli sami mléko zpracovávat a prodávat. Podle všeho byla výroba od samého počátku existence opočenské mlékárny velmi efektivní.

4. Pošta a četnictvo

V Meziříčí byl poštovní úřad zřízen r. 1869. Předtím zde byla jen sběrna u obchodníka Václava Hojného v č.p. 188. Už před válkou poštovní úřad sídlil v 1. patře obecního domu. V Meziříčí roznášel zásilky posel ráno v 9 hodin a odpoledne ve 4 hodiny, do okolních obcí docházeli další dva listonoši - jeden do Ostrova, Mochova, Vranova, Jílovic, Tošova a Skršic, druhý na Malé Meziříčí, do Královy Lhoty, Rohenic, Roheniček a Zbytek. Na poště zůstával poštmistr Jaroslav Jelínek.

Telegrafní linka byla do Meziříčí zavedena už v r. 1890, ale telefonní linku měl zpočátku jen cukrovar. V listopadu 1925 byla při poštovním úřadu zřízena veřejná telefonní hovorna. Ocelové vedení do cukrovaru, zřízené v r. 1915, bylo nahrazeno bronzovým. Cukrovar si nyní nechal zřídit pouze soukromou linku. Telefonní linka byla zavedena také na obecní úřad, četnickou stanici, do Vzájemnosti, do Ostrova, obchodníkům Václavu Kuderovi, Arnoštu Machačovi a do hostince Josefa Dostála (hostinec u Zemků). Později se na místní telefonní ústřednu připojily ještě dvory Vranov a Tošov, myslivna v Mochově, mlýn Břekel a obecní úřad v Městci nad Dědinou. V červenci 1928 se poštovní úřad přestěhoval do Vzájemnosti, kde sídlil až do r. 1944.

V r. 1931 byl poštovní úřad ve Vzájemnosti dvakrát vyloupen. Úřední místnosti pošty byly umístěny směrem do polí. Lupičů si nikdo nevšiml a loupeže byly ohlášeny až dlouho po činu. Poprvé byla pošta vyloupena z 29. na 30. června. Pachatelé vypáčili zámky, odnesli téměř 40 000 Kč v hotových penězích z trezoru, známky ze stolu a mimo jiné také mobilizační spis označený jako přísně důvěrný. Když přišel v úterý 30. června před sedmou hodinou ráno poštovní zřízenec Josef Lejp do práce a zjistil, co se stalo, zavolal četníky. Velitel Jan Kolumpek a strážmistr Vladimír Kučera místo prohledali. Kromě pilníků a dláta našli ve zničené pokladně i staré mokré ponožky. Ze skla sejmuli otisky prstů a poslali je na prozkoumání ústřednímu četnickému pátracímu oddělení v Praze. Před osmou hodinou se vydal na stopu služební pes praporčíka Kolumpka Ada, jediný služební pes v opočenském okrese. Vedl četníky po cestě ke hřbitovu a dále k lomu, tam stopa končila. Pachatelé pravděpodobně odjeli automobilem. V dalším pátrání pokračovala četnická pátrací stanice z Hradce Králové. Po tomto incidentu byl zadní vchod do dvora zazděn.

V noci z 2. na 3. října byl poštovní úřad vyloupen znovu. Tentokrát zůstala nová železobetonová pokladna nedotčena. Lupiči však otevřeli všechny poštovní zásilky, poškodili nebo odcizili zboží v balících místních obchodníků. Přivolaní četníci nyní žádné otisky prstů nenašli, lupiči pracovali v rukavicích. Většina stop byla navíc zničena deštěm, ale četníci, kapitán Karel Kučera z Nového Města nad Metují, vrchní strážmistr Šiktanc a strážmistr Arazím z pátrací stanice v Hradci Králové, se shodli, že loupež provedli stejní pachatelé jako v červnu. Ve Vamberku byli 8. 2. 1932 zatčeni Štěpán Kovář, Eduard Pavliška z Pekla u Vamberka a Josef Hojný ze Starého Plesu, obviněni z loupeží a souzeni před krajským soudem v Hradci Králové.

Po celou dobu První republiky v Meziříčí stáli v čele četnické stanice vlastně jen dva velitelé - vrchní strážmistr Jan Silvár a praporčík Jan Kolumpek - s krátkým působením vrchního strážmistra Stanislava Kubiče v r. 1929. Měli zde asi poměrně klidnou službu. Kromě vloupání na poštu v r. 1931, pomohli na konci téhož roku odhalit velké krádeže cukru v místním cukrovaru a v r. 1933 zatknout zlodějskou tlupu Josefa Kašpara. Běžně vykonávali pravidelné obchůzky ve svém obvodu a vypracovávali dobrozdání pro různé veřejné instituce. Prověřovali žadatele o zaměstnání u pošty. V dubnu 1929 prověřovali Annu Dostálovou (*1907), od února 1926 zaměstnanou jako poslici u poštovního úřadu v Meziříčí. Zjistili, že je sice zachovalá, tj. netrestaná, ale „dle důvěrného zjištění u hodnověrných osob jeví se pro službu jako poštovní poslice nespolehlivou[,] a sice z toho důvodu, že kolují pověsti o této, že má vyzrazovati listovní tajemství, avšak jí toto doposud prokázáno býti nemohlo.“ Na základě oznámení četníků zřejmě nezískal August Zohorna povolení pro prodej poštovních cenin, o které žádal. Vykupoval totiž kradené věci, podílel se i na krádežích cukru v místním cukrovaru, proto ho označili za osobu nespolehlivou a nedůvěryhodnou.

Kromě četníků mělo Meziříčí i obecního strážníka, od r. 1922 jím byl Václav Hanuš (*1893). Kontroloval dodržování dopravních předpisů a vůbec pořádek v obci, pomáhal však i v obecní kanceláři a při doručování obecních nebo záloženských zásilek po obci.

5. Změna názvu obce

Už na počátku r. 1921 navrhl Antonín Schejbal na schůzi obecního zastupitelstva změnu názvu obce na České Meziříčí z důvodu zpožďování poštovních zásilek. Tento návrh byl zamítnut. Znovu se o změně názvu obce začalo jednat na počátku r. 1932. Proti změně se postavili, jak jinak, lidovci. Asi jen z principu. Pod jejich námitky se podepsali většinou rolníci, kteří poštovních služeb příliš nevyužívali, pro svoji činnost nepoužívali ani razítka, která by bylo nutné měnit. Návrh na změnu tentokrát podal starosta obce, živnostník Václav Kudera. Zejména obchodníci a živnostníci si totiž stěžovali na opožděné doručování poštovních zásilek. K žádosti o změnu názvu se připojily i Občanská záložna a cukrovar Oskara Bondyho. Oficiální název poštovního úřadu sice zněl Meziříčí v Čechách, ale toto pojmenování nebylo vžité. Když se ku příkladu uvažovalo o vybudování železničního spojení, název zastávky měl být „Meziříčí u Opočna, aby vyvarováno bylo možným omylům při dopravě nákladní“. Směrovací čísla se tehdy ještě nepoužívala a pokud odesilatel na obálku napsal „obchodník v Meziříčí“ na poště si to často vyložili jako Velké Meziříčí nebo Valašské Meziříčí. Jisté je, že problémy s označením obce tu byly už dlouho a bylo třeba je odstranit. Zastupitelstvo návrh přijalo a trvalo na názvu České Meziříčí, i když okresní úřad v Novém Městě navrhoval, po dobrozdání stěžovatelů, doplnit název přídomkem „nad Dědinou“. K této změně se pozitivně vyjádřil i přednosta meziříčského poštovního úřadu Jaroslav Jelínek. Výnosem ministerstva vnitra z 22. 9. 1934 byl úřední název obce změněn na České Meziříčí.

6. Stavba nové budovy školy

Od zřízení měšťanské školy okresní školní výbor vyvíjel tlak na místní školní radu a zprostředkovaně i na obecní radu a zastupitelstvo kvůli stavbě nové budovy pro školu. Učitelé si stěžovali na nedostatek místa, na chybějící tělocvičnu a dílny pro chlapce. Pro učitele a nakonec i pro rodiče a samotné děti musela být výuka ve dvou naprosto nevyhovujících budovách tristní. Obecní dům ani škola se dlouhou dobu neopravovaly. Dřevěné podlahy byly prošlapané a v některých místech prohnilé. Střechou zatékalo. Okna se raději neotvírala, protože hrozilo, že vypadnou z rámu.

V červnu 1928 byl již k dispozici více než 1 000 000 Kč. Rozpočet na novostavbu byl snížen z 1 800 000 Kč na 1 100 000 Kč. Kvůli politickým a snad i osobním půtkám však ani za této situace nebyl učiněn ten tolik potřebný první krok.

V létě 1929 nařídil okresní školní inspektor začít stavět. Místní školní rada tedy požádala správu školy, aby navrhla potřebné prostory v nové škole. Pro obecnou školu bylo třeba pět učeben řádných, jedna náhradní a kabinet; pro měšťanskou školu dvě třídy, kreslírna, přírodovědecká a vlastivědná pracovna s kabinety, dílny pro výuku ručních prací s kabinety, školní kuchyň, jídelna a spíž. Společnými prostory měla být ředitelna, sborovna, aula, šatny, toalety, byt pro ředitele a tělocvična se sprchami.

Porota složená ze zástupců spolku architektů, stavebního úřadu, okresního školního výboru, obecní rady, školy a místní školní rady vybrala v soutěži na předběžné plány návrhy tří architektů. Dokumentace byla poslána k posouzení stavebnímu úřadu v Hradci Králové.

Na jaře 1930 okresní školní inspektor pohrozil zavřením měšťanské školy, pokud se nezačne ihned stavět. K zemské školní radě se vypravila deputace, aby zjistila, zda skutečně může okresní školní inspektor sám školu zavřít. Stavbu školy chtěla obecní rada odložit, ale okresní školní výbor rozhodnutí okresního školního inspektora o nařízené stavbě potvrdil.

Po volbách do obecního zastupitelstva v r. 1931 se situace trochu změnila. Starostou obce se stal živnostník Václav Kudera. Už při zřizování živnostenské školy pokračovací se živnostníci zavázali podpořit co nejrychlejší započetí stavby nové budovy školy. Živnostníci sice nebyli nejsilnější stranou v obci, co do počtu obecních zastupitelů, rozhodně však měli silné, ne-li nejsilnější, finanční pozice.

V r. 1932 si školu přijel prohlédnout dokonce i zemský školní inspektor dr. Rudolf Šimek. Spolu s okresním školním inspektorem Václavem Nedbalem zjistili, že 1. třída je umístěna ve sklepní místnosti, učebny 5. třídy a 1. ročníku jsou vlhké a studené a místnostmi v obecním domě se line zápach z toalet. Nedostatek místa byl v tomto případě blahovolně přehlížen.

Na schůzi obecního zastupitelstva v květnu 1932 byla zvolena podle poměrného systému pracovní komise. Navštívila některé nově postavené školy v okolí (v Černilově, Plotištích, Nechanicích aj.), aby zjistila s jakými problémy se potýkali jinde. Vycházelo se z původního projektu z r. 1922, ceny stavebnin se však značně změnily. Komise si proto vyžádala od několika architektů nákresy s přibližnými rozpočty a zaslala je opět k posouzení stavebnímu úřadu do Hradce Králové. Za vyhovující uznal jeden projekt a k ostatním návrhům se nevyjádřil. Ke konečnému posouzení byly tedy projekty zaslány zemskému úřadu v Praze.

Již v r. 1932 věnoval cukrovar škváru, kterou dobrovolníci zdarma odvezli na staveniště. V březnu 1933 bylo zakoupeno od Akciové společnosti v Podzámčí 500 000 pulických cihel a domluven jejich dovoz do Meziříčí s místními rolníky. Velkostatek poskytl 30% slevu na nákup stavebního dřiví. Jinak postupovaly přípravné práce pomalu. Až v únoru 1934 se začala bourat chalupa č.p. 219 stojící na stavebním pozemku.

Zemský úřad se velmi podrobně vyjádřil ke všem předloženým návrhům. Nejvhodnějšími a nejvýhodnějšími shledal projekt architektů Kubečka a Steklíka z Jaroměře a architekta Placáka z Hradce Králové. Tehdy se obecní zastupitelstvo rozdělilo na dvě skupiny. Jedni prosazovali Kubečkův-Steklíkův návrh, druzí Placákův návrh. Placákův návrh se zdál být levnější. Projekt počítal se suterénem pod úrovní terénu. Dobrá izolace v mokré půdě u řeky by ovšem stavbu značně prodražila. Spory obecního zastupitelstva musely být řešeny okresním i zemským úřadem. Část obecních zastupitelů dokonce protestovala proti přizvání starosty obce Václava Kudery a předsedy místní školní rady Václava Kouby do pracovní komise coby členy s hlasem poradním. Vypracování definitivních plánů bylo nakonec zadáno architektům Kubečkovi a Steklíkovi z Jaroměře. Soutěže na realizaci stavby, vypsanou v červnu 1934, se zúčastnilo 15 podnikatelů s cenovou nabídkou od 1 123 957 Kč až do 1 416 017 Kč.

Proti stavbě se postavili lidovci, kteří svolali schůzi do Vzájemnosti. Nejvíce protestoval P. Václav Buřil, jehož postoj ovlivňovaly osobní antipatie k mnoha živnostníkům a některým učitelům, kteří se po r. 1918 přihlásili k československé církvi. Na svou obranu svolali zastánci stavby schůzi do hostince Na Sále. O pokračujících přípravách informoval starosta obce Václav Kudera, předseda pracovní komice Václav Šitina a učitel Karel Dvořák.

Kromě některých řemeslných prací byla stavba zadána fě Mádlík a Včelák z Hradce Králové. Střechu položila fa Vostruh. Zámečnické práce provedl Hynek Kadečka z Jaroměře. Ostatní práce prováděli místní řemeslníci. Elektrické osvětlení a zvonky instaloval Antonín Kalhous. Klempířské práce provedl Josef Chmelík, truhlářské Josef Uhlíř a Karel Tošovský. Stavební a architektonický dozor byl svěřen projektantům, architektům Kubečkovi a Steklíkovi. Mimo ně na stavbu dohlížela také stavební komise obce.

Díky příznivému počasí stavební práce pokračovaly ještě v listopadu a na začátku prosince 1934 byla už stavba pod střechou. Kvůli kampani v místním cukrovaru byli zaměstnáni i dělníci z okolních obcí.

V původních plánech se s příliš bohatým vybavením školy nepočítalo. Dosazený vládní komisař Václav Lev se podílel na shánění finančních prostředků pro lepší vybavení školy. Ve všech učebnách byly místo palubek položeny parkety, do všech tříd byl také zaveden vodovod. Škola byla vybavena novým nábytkem. Velkou zásluhu na vnitřním zařízení má také místní občanská záložna, která vybavila tělocvičnu nákladem 25 799 Kč, a střelecký kroužek, který zakoupil za 36 000 Kč pomůcky a další vybavení do kabinetu II. odboru (přírodovědný kabinet).

Celkový náklad na stavbu nové školy činil 1 720 048,60 Kč. Většina byla zaplacena z obecního fondu na stavbu školy a z fondu místní školní rady. Kromě výše zmíněných darů věnoval ještě místní cukrovar 50 000 Kč. Více než 370 000 Kč si obec na stavbu vypůjčila.

Po dlouhých letech přemlouvání, prošení a vyhrožování se učitelé s žáky mohli přestěhovat do nové budovy. Dokončovací práce probíhaly ještě dlouho, v nové škole se začalo však učit již 1. 9. 1935. Do sborovny a ředitelny se stěhoval nový kovový nábytek. Ze staré školy a z obecního domu se musely přestěhovat učební pomůcky... Bylo ještě nutné vybavit kabinet I. odboru (společenskovědní). Postupně se upravovala ještě zahrada kolem školy.

Od samého začátku se velmi dbalo na to, aby škola zůstala upravená a čistá. Děti se začaly přezouvat.

Školu slavnostně otevřel a předal veřejnosti 15. 9. 1935 Václav Lev. Několik slov k žákům, učitelům i veřejnosti pronesl okresní školní inspektor Václav Nedbal. Blahopřejné pozdravy došly i od pozvaných ministrů a poslanců.

Během podzimu a zimy se vyskytly problémy s ústředním topením. Škola musela být na konci října na několik dní uzavřena a poté i po vánočních prázdninách. Úřední znalec v lednu 1936 prohlédl na žádost ředitele školy učebny. V sepsaném protokolu nařídil fě Hubáček z Hradce Králové, která topení instalovala, do tří týdnů závady odstranit.

Nakonec opravu prováděla fa Javůrek z Josefova během vánočních prázdnin v r. 1936. Tím však problémy s ústředním topením neskončily. O prázdninách r. 1939 bylo ústřední topení rekonstruováno. Prorezlé ucpané trubky musely být z podlah vykopány a instalovány nové.

Na počátku školního roku 1937/1938 požádala škola o instalaci školního rozhlasu. Zařízení značky Telegrafia instalovali Antonín Kalhous a Miloš Kárník. Celková cena se vyšplhala na 12 703 Kč, téměř polovinou přispěl místní cukrovar.

7. Krize místní samosprávy

Spory lidovců s ostatními zastupiteli vyvrcholily v době stavby školy. Není zcela jasné, co přesně se jim nelíbilo. Možná šlo jen o to, že i přes velkou podporu obyvatel ve volbách se nebyli schopni prosadit v obecním zastupitelstvu ani v radě. Ostatní strany se semkly a postupovaly společně cestou rozumných kompromisů. Byly schopny se tak dohodnout na důležitých projektech v obci. Lidovci proto v květnu 1934 vystoupili ze strany a pozbyli tak své mandáty v obecním zastupitelstvu i radě. Bez nich obecní zastupitelstvo nebylo schopné usnášet se.[2] Meziříčští tak ztratili možnost podílet se na správě obce. V listopadu zemský úřad obecní zastupitelstvo rozpustil. Starosta Václav Kudera žádal, v případě rozpuštění zastupitelstva, o rychlé vypsání nových voleb. Vzhledem k tomu, že okresní úřad řešil během r. 1934 mnoho malicherných stížností týkajících se zdejší obce, navrhl zemskému úřadu jmenovat do Meziříčí vládního komisaře. Stejně tak mohla být jmenována správní komise. Protože by však její činnost byla znemožněna pravděpodobnými neshodami, tuto možnost nedoporučoval. Správu obce převzal Václav Lev, berní ředitel v Opočně. Řešení podobných případů záleželo pouze na rozhodnutí příslušného okresního úřadu potvrzené zemským úřadem. Rozpuštění obecního zastupitelstva a ustavení vládního komisaře nebylo v období První republiky běžnou záležitostí. Běžně se totiž spory uvnitř obce neřešily až u zemského úřadu.

Václav Lev se postaral o nerušený chod celé obce a zdárné dokončení stavby školy. Obec nyní fungovala v provisoriu. Vládní komisař se staral především o dokončení stavby. Vyřizoval obvyklou agendu obecního úřadu bez jakékoli další iniciativy. Jeho hlavním úkolem bylo uklidnit situaci v obci, proto rozhodoval po poradě s odborníky, nikoli se straníky, a dovést ji k obecním volbám. V tomto přechodném období jakoby se život v Meziříčí zastavil. Jinak pečlivý kronikář nezaznamenal ani výsledky parlamentních voleb v květnu 1935.

8. Obecní volby r. 1936

Po velmi bouřlivém období byly na počátku prosince 1936 připraveny další volby. Po všech sporech a intrikách z nich vítězně odešli lidovci s obrovským úspěchem, získali 10 mandátů (Václav Vaněček, Václav Buřil, Jaroslav Horák, Karel Vaněk, Josef Rezek, Josef Andrýs, Václav Hrdlička, Josef Klimeš, Václav Plesl, Jan Němeček) (téměř 40% hlasů). Republikáni získali 4 mandáty (Karel Bukač, Václav Němeček, Josef Ježek, Václav Vaněček), po třech mandátech obsadili sociální demokraté (Josef Mareš, Jan Svědík, Josef Tomeš), národní socialisté (Václav Šitina, Josef Němeček, Karel Hofman) a živnostníci (Václav Kudera, Josef Kaněra, Josef Citta). Poslední křeslo v obecním zastupitelstvu obsadil zástupce odborové jednoty zemědělských dělníků (Josef Kuneš). Na komunisty žádný mandát nezbyl. Starostou byl zvolen rolník Václav Vaněček, 1. náměstkem živnostník Václav Kudera, 2. náměstkem tesař Josef Mareš.

9. Obecní nájemní dům

Po přestěhování dvou tříd obecné školy do nové budovy vládní komisař Václav Lev rozhodl o adaptaci obecního domu na nájemní byty. Brzy po volbách v r. 1936 obecní rada navázala na práci Václava Lva a nechala vyměnit okna, dveře, položit novou dlažbu, opravit schodiště a fasádu nákladem 61 000 Kč. Ministerstvo sociální péče přispělo podle čl. IV o nouzových pracích a produktivní péči o nezaměstnané zákona č. 74/1930 Sb. z. a n. z 5. 6. 1930 na platy dělníků částkou 18 000 Kč. Byly vybudovány 2 byty v přízemí a 2 dva byty v patře, do kterých se nastěhovali Marie Jelínková, vdova po poštmistrovi, štábní strážmistr Jan Moravec a Marie Truněčková. František Kubelka získal obecní byt do nájmu jako náhradu za úklid v bývalé škole, kam se nyní přestěhovaly kanceláře obecního úřadu. Původní nájemné 1 400 - 1 500 Kč bylo sníženo na 1 200 - 1 300 Kč.

V té době zjišťovala obecní rada také zájem o bydlení v projektovaném obecním nájemním domě. Už na počátku srpna 1937 předložil stavitel Volt předběžné náčrty s rozpočty. V září obec získala příslib Ústřední sociální pojišťovny na úvěr ve výši 300 000 Kč na stavbu dvou nájemních domů. Obecní rada oslovila pět stavitelů a požádala je o vypracování plánů a rozpočtů. Současně vyzvala také zájemce o byty, aby se přihlásili u obecního úřadu. V říjnu čtyři z oslovených stavitelů předložili své nabídky. Kvůli změně projektu, nyní se jednalo již jen o jednom domě s osmi většími a dvěma menšími byty,[3] musela obec podat novou žádost Ústřední sociální pojišťovně o úvěr. Získala příslib hypotečního úvěru na 145 000 Kč, později zvýšený na 180 000 Kč. Další úvěr ve výši 100 000 Kč získala u Okresní záložny hospodářské v Opočně. Z předložených plánů vybrala obecní rada ty od stavitelů Weisera a Němečka z Náchoda. Ještě v prosinci 1937 otevřeli radní nabídky na provedení stavby obecního nájemního domu. Nejnižší nabídku na 257 648,70 Kč předložila fa Jirsák z Dobrušky a fa Weiser a Němeček z Náchoda na 259 566 Kč. Naopak nejvyšší nabídka zněla na 302 277,16 Kč. Stavba byla zadána fě Weiser a Němeček za paušální platbu 258 000 Kč. Stavební dohled zajišťoval Jaroslav Dvořák z Královy Lhoty za odměnu 1 300 Kč.

Na konci r. 1939 se do obecního nájemního domu nastěhovali první nájemníci.

10. V předvečer války

Že se lidé báli války už od nástupu Hitlera k moci v r. 1933, opakují všechny učebnice. Nebyl to strach permanentní. Lidé si nebezpečí uvědomovali jen ve vypjatých situacích, které zřejmě vnímali lidé stejně v Čechách jako ve Francii nebo dalších evropských zemích.

Signálem skutečných obav bylo až zřízení civilní protiletadlové ochrany. Ani přednášky o používání plynových masek na počátku r. 1938 nebyly jen pouhým dalším podnikem osvětové komise.

V květnu 1938 bylo povoláno 25 záložníků. Na posádku k Novému Hrádku je autobusem odvezl Václav Žďárek. V červnu musel Václav Ornst z Vranova odvést 13 párů přípřeží do hradecké posádky. V polovině září už byla situace opravdu vážná. Brzy ráno 14. září dostalo asi 60 záložníků z Meziříčí povolávací lístky. O půl šesté ráno odjel autobus k Novému Hrádku. Někteří přišli přímo ze zábavy z hostince u Dostálů. Druhý den projížděly obcí autobusy s vojáky z hradecké posádky do pohraničí.

V dalších dnech se lidé skutečně připravovali na nejhorší. Z cukrovaru byl převezen cukr do Českého Brodu. V záložně byl zazděn trezor. Němečtí úředníci si vyzvedli zbytek svých vkladů. Lidé museli odevzdat zbraně a střelivo, vzápětí jim byly opět vydány. Z Broumovska přicházeli první uprchlíci.

Konec září nepřinesl příliš radostné oslavy 20. výročí vyhlášení samostatnosti. O půl jedenácté v noci 23. září byla vyhlášena mobilizace. Nazítří odjelo 81 mužů do Bačetína pomáhat při opevňovacích pracích. Sudety byly však odstoupeny a na počátku října se vojáci vrátili zpět.


[1] Byl jím až do r. 1945, kdy správu mlékárny převzal národní správce.

[2] K platnému usnášení v hospodářských a finančních záležitostech obce byla nutná dvoutřetinová účast obecních zastupitelů. V Meziříčí tak chyběl jediný člen zastupitelstva.

[3] Pro obecní nájemní dům byly projektovány 2 byty o 32,92 m2, 4 byty o 32,45 m2, 2 byty o 30,65 m2 a 2 malé byty o 21,75 m2. Roční nájemné bylo stanoveno od 420,30 Kč v nejmenších bytech po 636 Kč v bytech největších.