Jdi na obsah Jdi na menu
 


1869 - 1920

26. 11. 2007

1. Školský zákon ze 14. 5. 1869 a jeho novela z r. 1883

R. 1864 předložilo státní ministerstvo návrh nového školského zákona. R. 1867 bylo znovu zřízeno samostatné ministerstvo duchovních věcí a vyučování, kterému byly podřízeny zemské školní rady, okresní školní rady a místní školní rady. S obecným školstvím byly nejvíce spjaty poslední dva nejnižší úřady, které dohlížely na údržbu jednotlivých škol, vybavení pomůckami, předkládaly návrhy na obsazování učitelských míst apod. Říšské zákony z let 1867 - 1868 upravovaly školské záležitosti v obecné rovině.

Školským zákonem z 14. 5. 1869 byla vytvořena soustava národního školství. Povinná školní docházka byla rozšířena na osm let, pro děti od 6 do 14 let.

Školami obecnými se nadále nazývaly všechny školy triviální a školy farní, původně šestileté. Osnova byla rozšířena o přírodopis, zeměpis a dějepis, měřičství, tělocvik pro chlapce, ruční práce a domácí hospodářství pro dívky. Učební osnovy stanovil ministr vyučování na návrh zemské školní komise. Stejným způsobem se rozhodovalo i o učebnicích.

Po pěti letech mohli žáci přestoupit na tříleté školy měšťanské, zřízené ze zrušených čtyřletých škol hlavních nebo dvouletých reálek. Tyto školy poskytovaly vyšší vzdělání s přihlédnutím k potřebám průmyslu a zemědělství.[1]

Školy měly být zřizovány všude tam, kde bylo v okruhu 4 km více než 200 školou povinných dětí. Maximální počet žáků na jednoho učitele byl stanoven na 80. Zemskými zákony mohl být tento počet ještě snížen.

Učitelé se napříště měli vzdělávat ve čtyřletých učitelských ústavech, které byly počítány mezi školy střední, místo dosavadních dvouletých.[2] Absolvent, pokud vykonal zkoušku dospělosti, mohl být ustanoven jako podučitel. Po minimálně dvouleté praxi mohl složit komisionální zkoušku učitelské způsobilosti. I svobodné ženy se mohly stát učitelkami. Pokud by se však provdaly, musely opustit učitelskou službu.

Minimální plat byl stanoven v takové výši, aby mohl učitel uživit svou rodinu. V r. 1870 se platy učitelů obecných škol pohybovaly v rozmezí nejméně 300 - 600 zl. ročně. Do r. 1892 se platy zvýšily na 500 až 800 zl. ročně. Od r. 1894 byly po pěti letech ještě navyšovány o 50 až 100 zl. V r. 1903 bylo platové zařazení učitelů upraveno nově. Základní roční služné na obecných školách bylo stanoveno na 1 200 - 1 600 K s pětiletými přídavky ve výši 200 K, na měšťanských školách na 2 000 K s pětiletými přídavky ve výši 250 K. Definitivně ustanovený učitel měl právo na penzi, stejně tak vdovy a sirotci. Právní poměry učitelů byly stanoveny také dalšími zvláštními předpisy. Např. i učitelů se týkala nařízení o sociálním zabezpečení státních úředníků. Postavení učitelů se zlepšilo i tím, že byli vypláceni obcemi, které zřizovaly školu, a nemuseli sami poníženě vybírat sobotáles, tj. jakési školné.

R. 1883 byla schválena novela školského zákona. Ve venkovských školách omezovala školní docházku různými úlevami vlastně na šest let (bylo připuštěno i polodenní vyučování). Ve třídě bylo opět až 100 žáků.Náplň učitelských kurzů byla posílena o další hodiny hry na varhany a náboženství na úkor věd přírodních. Požadavky na učitelské vzdělání byly tedy opět sníženy.

2. Stavba školy v r. 1869

Základní kámen nové školy byl položen a posvěcen 22. 4. 1869 za přítomnosti Martina Opelta, zástupce knížete Josefa Colloredo Mansfelda (majitele přiškolených dvorů Ostrov a Vranov); místního faráře P. Františka Pecháčka a kaplana P. Františka Petříka; učitele Václava Králíčka; podučitele Františka Vyhlída; Jana Hrnčíře, předsedy MŠV; Jana Hofmana, představeného obce Meziříčí; Václava Dohnala, představeného obce Rohenice; stavitele Václava Hrubého z Opočna a mnoha jiných. Základní kámen byl umístěn do západního rohu budovy naproti kostelu. Slavnost byla zahájena mší a ukončena rakouskou státní hymnou. Před ukončením slavnosti promluvil František Drahorád, žák meziříčské školy.Protože počasí tomuto podniku přálo, mohla být budova školy 17. 10. 1869 posvěcena biskupským střídníkem P. Václavem Brandejsem a zdejším farářem P. Františkem Pecháčkem, i když dokončovací práce probíhaly až do prosince. Náklad stavby činil 10 180 zl., který zaplatili občané přiškolených obcí a opočenský kníže, coby majitel dvorů Ostrov a Vranov v meziříčském katastru.Nová škola stála téměř na stejném místě jako původní dřevěná škola krytá šindeli. Tato byla však kamenná, krytá taškami. Jedná se o budovu dnešního obecního úřadu. V přízemí jednopatrové podsklepené budovy se nacházel dvoupokojový byt s kuchyní pro učitele, pokoj pro podučitele a komora s chlebovou pecí, v patře potom dvě třídy s toaletami pro děti.

Na jaře příštího roku byla z peněz poskytnutých na stavbu ohrazena ještě školní zahrada.

Podle popisu školy z r. 1876, který vypracoval na žádost OŠR v Novém Městě nad Metují řídící učitel Václav Králíček, tak jako ostatní řídící učitelé a ředitelé škol v novoměstském okresu, byla zdejší škola v porovnání s ostatními venkovskými školami na velmi dobré úrovni. V dotazníku se většina otázek týkala fyzického stavu školy. Víme tedy, že se poblíž školy nenacházela žádná hlučná živnost, která by děti rušila při výuce, pouze řeznictví a obuvnictví. Budova školy nesloužila jinému účelu. Byla vytápěna hliněnými kamny. Kromě toalet, kde byla cihlová podlaha, byly podlahy dřevěné. Do prvního patra se chodilo po širokých pískovcových schodech, které byly opatřeny zábradlím s kovovou mříží a zabezpečeno tak, že „se žáci po něm voziti nemohou“. Učebny byly vymalovány domodra. Učebna 1. třídy o 75 m2 pojala kolem 150 žáků. V učebně 2. třídy o 56 m2 pobývalo až 130 žáků. V lavicích sedělo 11 až 12 žáků a na každého připadalo asi 35 - 40 cm šířky lavice. Lavice byly rozmístěny tak, aby denní světlo šlo od levé ruky k pravé, aby si děti nestínily. Zatím nebyly školní pomůcky ukládány do zvláštní, k tomu určené místnosti, i když pomůcek a knih od OŠR a místních obyvatel v této době rychle přibývalo. Škola měla k dispozici zahradu se studnou, cvičiště pro tělocvik však chybělo.

3. Učitelé a organizace výuky

Vyučování v nové škole začalo hned v pondělí 18. 10. 1869, ale pouze v jedné třídě, protože lavice do druhé třídy byly dohotoveny až začátkem listopadu. 8. 11. se tedy mohlo začít vyučovat i v druhé třídě. V první třídě vyučoval podučitel František Vyhlíd, ve druhé třídě provizor Václav Králíček.V 1. třídě se vyučovalo náboženství, čtení, psaní, počty, kreslení a zpěv. Postupně přibývalo dalších předmětů, mluvnice a pravopis, zeměpis, dějepis, tělocvik, písemné proslovení a tvaroznalství.Na podzim r. 1875 objednal mladší učitel Josef Kuřátko vajíčka bource morušového u hedvábnického spolku v Hradci Králové a zavedl na zdejší školu jeho pěstování. Tato výuka se mezi dětmi stala velmi oblíbenou.V únoru 1880 podala MŠR návrh na zavedení industriálního vyučování, které bylo povoleno OŠR od 1. 1. 1881. První industriální učitelkou se stala dcera učitele Václava Králíčka Marie. Na zdejší škole vyučovala 9 hodin týdně (3 hodiny ve třech odděleních) za roční mzdu 144 zl. Od školního roku 1910/1911 výuka ručních prací probíhala ve třech odděleních 3 hodiny a v jednom oddělení 4 hodiny týdně. V létě 1883 odešel po dlouholeté službě do penze řídící učitel Václav Králíček. Zatímním řídícím učitelem se stal Jan Pallas. Do konkurzu na uprázdněné místo se přihlásilo devět žadatelů: Karel Janků, učitel v Provodově; František Bárta, učitel v České Skalici; František Vokrouhlecký, učitel v Josefově; František Doležal, učitel v Úpici; František Falta, řídící učitel v Nahořanech; Emanuel Heller, řídící učitel ve Studnici; Josef Roušar, učitel v Dobrušce; Jan Pallas, učitel v Meziříčí a Jan Rolčík, řídící učitel v Ohnišově. Na zasedání MŠR 13. 11. 1883 byli na tento post zvoleni na prvním místě Josef Roušar, na druhém místě František Falta a na třetím místě František Doležal. Řídícím učitelem byl nakonec 22. 12. 1883 ustanoven Josef Roušar. Správu školy převzal 26. 7. 1884. Zatímní řídící učitel Jan Pallas odešel do školy v Borové v náchodském okrese.Nařízením OŠR měl být školní rok zakončen veřejnými závěrečnými zkouškami. Ty se konaly 29. 7. 1885 za předsednictví Václava Prokopa, starosty obce. Kvůli nezájmu rodičů se několik let závěrečné zkoušky nekonaly. Na konci školního roku 1888/1889 opět proběhla veřejná závěrečná zkouška, která se od té doby opakovala téměř každý rok. Obvykle se u této příležitosti konaly i výstavy ručních prací. Mimoto byly děti v červnu zkoušeny v kostele z náboženství. Zpočátku rodiče o tyto zkoušky nejevili velký zájem, kromě členů MŠR chodilo jen málo pozvaných. V dalších letech se ovšem tyto zkoušky osvědčily a přítomných rodičů přibývalo.Učitelé se pravidelně scházeli na poradách. První zápisy se dochovaly z r. 1886, ale porady se konaly již dříve. Zpočátku byly velmi nepravidelné, podle potřeby. Později je však řídící učitel svolával pravidelně jednou za měsíc. Obvykle se tam řešily každodenní problémy i dlouhodobé závady např. na budově. Mezi ty každodenní starosti patřilo zdvořilé zdravení, některé děti do školy chodily nerady, a tak to dávaly učitelům najevo.Ve zdejší obci hnízdilo mnoho ptáků, žáci byli tedy poučováni o významu některých z nich. Tato praktická výuka byla velmi oblíbená, a proto učitelé žádali OŠR o povolení vyučovat v přírodě, na procházkách. Svolení dostali. Často potom chodili s dětmi do Zbytek.Zdejší kaplan P. Čeřovský měl problémy s rodiči, kteří si stěžovali, že v dětech probouzí náboženskou nesnášenlivost. Na učitelské poradě v březnu 1886 byly P. Čeřovskému vytknuty nedostatky ve výuce, on však měl „za to, že by se snížil, kdyby on co kaplan plniti měl usnešení konference učitelské“, z porady odešel. Nikdo mu nebránil, když po několika měsících, na konci školního roku 1885/1886 požádal o přeložení do města. Jeho nástupcem se stal P. Josef Kašpar. V Meziříčí se opravdu ujal duchovní správy. Usiloval o zvelebení kostela a duchovního života meziříčských, na což starý farář P. Jan Jelínek již nestačil. S nadšením školní děti zapojil do kostelního zpěvu. Jeho snahy měly ohlas i mezi rodiči. Rolník Josef Mňuk dokonce věnoval celkem 5 zl. na nákup zpěvníků pro chudé děti. K velkému zklamání byl P. Kašpar po roce přeložen do Dobrušky. Řídící učitel musel velmi často řešit spory kvůli špatné docházce dětí do školy. Do takového sporu se dostal v r. 1886 i Josef Roušar se sedlákem Václavem Šubrtem st. Ten neohlásil školou povinnou K. Holečkovou z Jasenné, kterou najal jako pomocnici. Celá záležitost se nakonec řešila u soudu pro přestupek na cti utrhání.Pravděpodobně šel řídící učitel za zmíněným Václavem Šubrtem a chtěl mu připomenout jeho povinnosti (zapsat dívku do školy). Václava Šubrta příliš nenadchla myšlenka, že by měl dívku posílat do školy a obírat se tak o levnou pracovní sílu. Mezi lidmi Josefu Roušarovi řekl, že je „trouba hloupá“. Po žádosti o omluvu mu Václav Šubrt odvětil, „ať mě v prdel políbí, to bude mít zadostučinění“. Tím se podle rozsudku c. k. okresního soudu na Opočně Václav Šubrt dopustil přestupku veřejné nadávky. Musel zaplatit pokutu 15 zl. do meziříčské pokladny chudých a náklady řízení.Ještě jednou se dostal Josef Roušar do sporu s místním rolníkem, tentokrát Františkem Malým. Co se vlastně stalo a proč se tento spor dostal až k soudu nevíme. Účastníky jednání na straně žalující však byli i učitelé Václav Uhlíř a Jan Balcar a manželka Josefa Roušara Kateřina. Pro urážku na cti, urážku veřejného úředníka a vměšování se v úřední výkon byl František Malý odsouzen k třem týdnům vězení se třemi půsty.Od školního roku 1889/1890 evangelický farář z Kláštera P. Oskar Opočenský vyučoval na meziříčské škole evangelické náboženství.MŠR a obecní zastupitelstvo společně rozhodli od školního roku 1899/1900 přijmout školníka-strážníka v jedné osobě s platem 260 zl. ročně a domkem na školní zahradě. Prvním školníkem se tedy stal Bedřich Macek. Po několika napomenutích za neslušné chování, především jeho ženy, MŠR Bedřicha Macka propustila. Na podzim 1908 odešel ze služby školník Karel Novotný, snad kvůli stížnostem rodičů i učitelů na nevytápěné třídy a nečistotu ve škole. Od 1. 10. 1908 zastával službu školníka-strážníka Josef Hejzlar. Pravděpodobně byl mnohem pečlivější ve svých povinnostech, protože od jara 1910 dostával vyšší mzdu (310 K).Od školního roku 1901/1902 rabín Adolf Fischer z Dobrušky vyučoval jednou za čtrnáct dní židovské náboženství. Vzhledem k tomu, že několik let vyučoval pouze jedno až tři děti, řídící učitel doporučil rodičům, aby svým dětem od školního roku 1911/1912 zajistili náboženskou výuku jiným vhodným způsobem. Židovská komunita v Meziříčí vlastně neexistovala. Když r. 1885 koupila místní cukrovar fa Nathan Hellmann z Vídně, přistěhovala se do Meziříčí židovská rodina správce cukrovaru.Většinou se volby do obecního zastupitelstva, do říšské rady, později do Národního shromáždění konaly ve škole, proto mívaly děti prázdniny a učitelé zasedali ve volebních komisích.

4. Správa školy a úpravy školní budovy

Ač byla nová škola otevřena na podzim 1869, stavební práce kolem školy pokračovaly neustále. R. 1873 Josef Němeček, rolník a majitel továrny na lepenku, vyhloubil na školní zahradě studnu. Byl dostavěn také dřevník. Později byla na zahradě postavena ještě tělocvična s bradly, hrazdami, kruhy a žebříkem.OŠR povolila na žádost obyvatel samot Luka a Kopec (Malé Meziříčí) patřící do meziříčského katastru od školního roku 1875/1876 přiškolení ke škole v Králově Lhotě. Lhotecká škola byla pro tyto samoty blíž a cesty v zimě byly schůdnější.K 1. 1. 1880 byla škola rozšířena na trojtřídní. Do té doby bylo nutné vytvořit prostory pro novou třídu. Předpokládalo se, že se škola ještě v budoucnu rozšíří, takže byly přistavěny dvě školní místnosti, v každém podlaží jedna a další toalety. Stavbu prováděli Jan Špaček a Josef Uhlíř, rolníci z Meziříčí, od dubna do listopadu 1879 nákladem 6 118 zl. 46 kr. Vyučování ve třetí třídě začalo však až 21. 1., kdy na své místo nastoupil zatímní podučitel Viktor Vach.K 1. 1. 1882 byla škola na žádost MŠR rozšířena o další třídu.R. 1885 byl byt učitele přestěhován do obecního domu a v uvolněných prostorách školy vznikla sborovna a kabinet.Počátkem školního roku 1887/1888 začala MŠR na návrh OŠR jednat o zřízení páté třídy. Pro další třídu byla vyklizena, upravena a zařízena jedna místnost v obecním domě (dostavěném r. 1884) nákladem 137 zl. Úředně otevřena byla 1. 1. 1889.V dubnu a v květnu 1889 byly upraveny pozemky kolem školy na zahradu pro praktickou výuku.V červnu 1891 navrhla OŠR rozšířit meziříčskou školu o šestou třídu. MŠR tento návrh z finančních důvodů nepřijala, pokládala školu za vyhovující, i když byly třídy přeplněné a učitelé se nemohli dětem dostatečně věnovat. Zřízení další třídy na sebe však nenechalo dlouho čekat. K 1. 1. 1893 bylo pro 434 dětí otevřeno šest tříd. I tak pravděpodobně nemohli učitelé pracovat, jak by si přáli. Nábytek pro novou třídu, upravenou o prázdninách r. 1892 z původní sborovny a komory, vyrobil J. Černý z Královy Lhoty.Pro tak velký počet dětí přestávala být meziříčská škola vyhovující. Rohenický starosta usiloval o zřízení vlastní školy, protože náklady v Meziříčí neustále rostly bez očekávaného výsledku.Na stížnost správce školy Josefa Roušara přijeli v březnu 1895 Jan Neuhold, okresní hejtman, OŠI Jan Pelikán, okresní lékař Jan Rattay a další povolaní, aby zkontrolovali školní budovu. Zkonstatovali, že žádná místnost, včetně kabinetů, nevyhovuje svému účelu a doporučili důkladně zrekonstruovat stávající budovu nebo začít stavět budovu novou. S výsledkem šetření souhlasil i místní školní dozorce Jan Rohlena. Návrh komise podpořilo ředitelství meziříčského cukrovaru, který nesl třetinu nákladů na školu. Zbývající dvě třetiny připadaly na majitele dvorů Ostrov a Vranov, tj. opočenského knížete, a na občany přiškolených obcí. Ti však o jakýchkoli úpravách nechtěli ani slyšet. Rohenický starosta navíc požádal o odškolení. OŠR v Novém Městě nad Metují rozhodla zřídit jednotřídní školu v Rohenicích s tím, že v Meziříčí zůstane šestitřídní škola.ZŠR zřídila v Rohenicích jednotřídní školu od školního roku 1896/1897. Roheničtí žádali o zřízení vlastní jednotřídní školy již v lednu 1873. Kvůli malému počtu žáků tuto žádost však OŠR zamítla. Děti docházející do meziříčské školy z Rohenic a některé děti z Roheniček od nynějška navštěvovaly školu v Rohenicích. Bylo tedy rozhodnuto, že se v Meziříčí sníží počet tříd na pět, i přesto že skutečný počet dětí klesl jen o patnáct (z 380 v r. 1895/1896 na 365 v r. 1896/1897). Meziříčtí se již dříve vyslovili pro školu v Rohenicích, jen pokud nebude snížen počet tříd v Meziříčí. I když se meziříčská MŠR proti tomuto rozhodnutí odvolala až k ministerstvu duchovních záležitostí a vyučování, neuspěla. Správcem rohenické školy byl zatímně ustanoven meziříčský učitel Josef Kulhánek.O adaptaci školní budovy, kterou nařídila okresní komise po návštěvě školy na jaře 1895, se v Meziříčí začalo jednat až v březnu 1899. Školní budovu tehdy prohlédli členové obecního zastupitelstva, MŠR a K. Schulz, knížecí stavitel z Opočna. Na schůzi MŠR 10. 5. byl přijat Schulzův plán na přestavbu školy, který počítal s částkou 5 000 zl., přestože správce školy Josef Roušar upozorňoval na nedostatky návrhu a zasazoval se o stavbu nové školy.V 1. třídě a ve sborovně byly vyměněny podlahy napadené houbou. Špatná a nefunkční okna byla opravena. Klenutá okna vystřídala okna obdélníková. Byly instalovány splachovací záchody. K provedení oprav se přihlásilo 13 řemeslníků. Zednické a kamenické práce provedl Jan Černý z Opočna, tesařské Karel Joneš z Jasenné, klempířské Václav Hubáček z Opočna a truhlářské práce Adolf Herout také z Opočna. Po těchto opravách ještě Jan Černý z Opočna a Karel Joneš z Jasenné na školní zahradě postavili domek pro školníka a kůlnu.Správce školy byl přestěhován do bytu v obecním domě. Ve škole byly umístěny všechny třídy, včetně páté, která byla do té doby v obecním domě. Během adaptace probíhalo v 1. a 2. třídě jen polodenní vyučování. Protože se přestavba protáhla, musel být nový školní rok zahájen až 23. 10. 1899 (obvykle školní rok začínal 15. - 17. 9.). Aby měly děti vůbec nějaké prázdniny, správce školy požádal OŠR o ukončení školního roku k 4. 8. 1900 a ta mu vyhověla.Po součtu všech výdajů na opravu školy se zjistilo, že plánovaný náklad byl překročen o více než 3 500 zl., tzn. o více než 70 %. Celkový náklad na přestavbu školy a stavbu domku pro školníka se vyšplhal na 15 711 K 26 h.Po požáru v americkém Clevelandu na počátku r. 1908, kdy ve škole uhořelo několik desítek dětí, OŠR v Novém Městě nad Metují nařídila místním školním radám, aby upravily otevírání dveří na školách směrem ven. MŠR v Meziříčí tento příkaz odložila. Své rozhodnutí odůvodnila dostatečným počtem východů ze školní budovy (3 východy), širokými chodbami, ale také tím, že učitelé spolu s žáky pravidelně nacvičují evakuaci ze školy, která trvá jen několik minut. Brzy však dva východy opravdu nechala upravit.Učitelé požadovali zřízení speciální pomocné třídy, do které by byli zařazeni slabší žáci, s nimiž je potřeba pracovat v menším počtu a v jiném tempu. Z finančních důvodů byl tento záměr zamítnut. Pravděpodobně by se musela přistavět učebna nebo upravit některá z prostor v obecním domě - problémy s nedostatkem místa a nevyhovujícími učebnami tu trvaly již mnoho let - a přibrat další učitelská síla. To by byl pro MŠR, resp. obecní zastupitelstvo a místní občany jistě citelný zásah do jejich portmonek.Od školního roku 1909/1910 byla otevřena dívčí pobočka 5. třídy. Protože v 5. třídě bývalo přes sto žáků, bylo každoročně povoleno její otevření až do zřízení měšťanské školy v r. 1920, kam pak přešla část dětí z obecné školy. Někteří žáci začali později docházet na měšťanskou školu do Opočna, i tak v 5. třídě zůstávalo kolem osmdesáti dětí. Navrženou učebnu, původní kabinet a sborovnu, prohlédla okresní komise. Zjištěné vady, především nedostatek světla, byly do měsíce odstraněny. Po schválení nové učebny a přijetí učitelky Emílie Vaškové mohlo 8. 11. 1909 začít vyučování. Zrušený kabinet a sborovna byly přesunuty do obecního domu.Přestože jednotlivé učebny byly schváleny, škola jako celek byla umístěna ve dvou budovách a omezovala práci učitelů i dětí. Neustálým přenášením se pomůcky ničily, a tak se učilo více bez pomůcek.Pravidelně od r. 1910 při každé inspekci upozorňoval OŠI na nedostatky školy, především na nedostatek místa, špatné vybavení nebo osvětlení. Nepochopitelně se potom jeví snaha zřídit v Meziříčí živnostenskou školu. Nicméně myšlenku, aby se žáci vzdělávali v dalších kurzech, podporovali i místní živnostníci, kteří uspořádali ve škole výstavu. MŠR už na jaře 1913 slíbila, že se postará o stavbu nové budovy, z finančních důvodů se ovšem velmi dlouho odkládala.

5. Vybavení školy

Meziříčská škola byla zpočátku velmi špatně vybavena učebními pomůckami. Většinu peněz získaných ze vstupného na žákovská představení a besídky učitelé investovali do nákupu map, atlasů, knih a jiných pomůcek.Na začátku roku obvykle posílala OŠR učebnice pro chudé děti. Mimořádně získávala škola od OŠR i jiné vybavení, např. r. 1871 hláskovací tabulky, mapu východní a západní polokoule, velké mapy Evropy a Rakousko-Uherska, r. 1873 tabulky k převádění na metrickou míru a vzorová měřidla. V dalších letech se školní kabinet rozrostl ještě o nástěnné obrazy savců, ptáků, obojživelníků a ryb, léčivých a jedovatých rostlin, Celsiův a Fahrenheitův teploměr, anatomické tabulky...Velkou část své knihovny, včetně skříně na knihy věnoval škole při odchodu na odpočinek v listopadu 1871 P. František Pecháček, jenž školu značně podporoval i po svém odchodu do Dobrušky. Školu knihami obdarovávali i další místní obyvatelé (mlynář Jan Hrnčíř, rolník Jan Baše).Od r. 1877 zdejší občanská záložna dávala část svých zisků ve prospěch školní knihovny.V letech 1878 - 1882 fa Eichmann z Hostinného věnovala škole každý rok 100 - 300 různých sešitů. V letech 1891 - 1898 papírenské výrobky škole zdarma dodávala pražská fa Alois Hynek.V letech 1882 a 1885 byly opraveny původní lavice, ještě ze staré školy, které byly umístěny ve 3. a 4. třídě. R. 1904 Jan Valášek z Roheniček vyrobil nové lavice do 5. třídy.Na konci r. 1904 byla nově zinventarizována knihovna. Původně obsahovala 520 knih. Opotřebované knihy byly vyřazeny. Nová žákovská knihovna obsahovala 172 děl v 202 svazcích. Pohádkami se učitelé snažili u dětí zvýšit zájem o čtení. Kromě toho pořádali s Čtenářskou besedou pro starší děti přednášky, v březnu 1907 o rozsáhlém díle Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království českého.Škola do své sbírky získala nerosty ze železných dolů v Nučicích.R. 1909 se škola po mnohaletých prosbách dočkala nového harmonia, které dodala fa Jan Tuček z Kutné Hory. Místní kroužek střelců přispěl 100 K. Zbytek uhradila MŠR z rozpočtu na školu, takže ve školním roce 1908/1909 nemohly být nakoupeny ani knihy do školní knihovny, ani nové učební pomůcky. Ve školním roce 1912/1913 žádala škola o výměnu některých pomůcek a dokoupení dalších, především tělocvičné nářadí a pomůcky pro výuku přírodopisu, zeměpisu a fyziky.Čas od času se Meziříčtí rozhodli pomoci škole, ať už veřejnými sbírkami nebo jednotlivě. Sbírky se konávaly buď v cukrovaru nebo v kostele, většinou ve prospěch chudých žáků. Celkem pravidelně obdarovávali bohatší sedláci nebo živnostníci chudé děti látkami nebo obuví (kupec Gustav Zohorna, po válce obchodník Jan Kudera). Na přelomu století přispívalo vedení cukrovaru na školní potřeby pro děti svých zaměstnanců. Zcela ojedinělá byla však závěť z r. 1892, v níž chalupník Tobiáš Němeček odkázal meziříčským chudým 600 zl. Z této sumy bylo 60 zl. věnováno chudým dětem na šaty.Z pokladny chudých pomáhala financovat potřeby dětí i obec. Přispívala především o Vánocích.Několikrát MŠR navrhovala, aby byly všem dětem hrazeny učební pomůcky z rozpočtu obce. Učitelé v r. 1901 spočítali náklady na pomůcky pro všechny děti na 879 K 50 h. Až od r. 1906 dostávaly všechny děti základní potřeby zdarma.

6. Mimoškolní aktivity a výlety

Učitelé s dětmi pořádali během roku deklamovací besedy pro rodiče, jejichž výtěžky byly ukládány do místní záložny. Z nich se platily různé školní pomůcky a výlety. Pokud je známo, první deklamovací beseda proběhla v květnu 1870. Z 10 zl. vybraných na vstupném byly koupeny Studničkovy mapy Čech, Moravy a Slezska. Téměř každoročně se besedy opakovaly, v letním období za příznivého počasí na některé zahradě, v zimě obvykle v hostinci Jana Hofmana. Kromě recitací básní děti zpívaly a hrály krátké divadlo. V listopadu 1875 na jedné takové besedě poprvé v Meziříčí zazněla píseň Kde domov můj z Tylovy hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka. Se souhlasem knížecích správců pořádali učitelé s dětmi v srpnu 1878 slavnost na louce u knížecího dvora Ostrova. Děti byly obdarovány od velebného pána perníkem, ovocem a nezbytným pivem.Deklamovací besedy se postupem času přeměnily na žákovská představení. Před Vánoci r. 1881 nacvičily děti hru Král liliputánský, kterou sehrály pro veřejnost se ziskem 41 zl. 94 kr. Správce cukrovaru Václav Jarkovský a cukrmistr J. Smola za odměnu podělili děti perníkem a cukrovím. R. 1883 nacvičily hru Dráteníček aneb S poctivostí nejdál dojdeš ve prospěch školních pomůcek. V říjnu 1884 uvedly školní děti „na prknech“ místního ochotnického spolku hru OŠI J. K. Hraše Láska k vlasti, v hlavních rolích M. Zákravská, V. Šolc a J. Hojný. Na harmonium doprovázel řídící učitel Josef Roušar. V dubnu 1886 sehráli děti představení Krakonoš ve škole v Králově Lhotě pro tamní děti. Během osmi let (1881 - 1889) nacvičili žáci pod vedením Františka Svobody a Otakara Rubeše s obrovským úspěchem i finančním ziskem šest her. Poslední tři roky hrály děti odpoledne pro spolužáky, večer potom pro rodiče. Tato žákovská představení mohla být uvedena pouze se souhlasem OŠR. Představení hry Krasata plánované na duben 1888 podle jakéhosi nařízení ZŠR povoleno nebylo. Po roce ředitelství školy svoji žádost opakovalo a OŠR povolila představení sehrát.Po dlouhé odmlce děti sehrály o Vánocích 1905 Amerlingovu hru Jesličky pod vedením P. Josefa Kavy. Výnos byl uložen do občanské záložny a později použit na nákup harmonia pro školu.V dalších letech děti hrály divadlo stále méně. Většinou byla zábava pro děti organizována v rámci dětského dne nebo při cvičení sokolů. Poslední žákovské divadlo sehrané před válkou byl Otesánek v březnu 1912 pod vedením zkušeného Václava Poledne (ochotník-režisér).Od 90. let organizovali učitelé pro děti výlety. S mladšími dětmi chodili na pěší výlety do blízkého okolí, se staršími vyjížděli vlakem nebo povozy do Ratibořic, do Náchoda, ale i na výstavy do Prahy na dva až tři dny. Na takové výlety ovšem nebyla schopna MŠR poskytnout dostatek peněz a chudší děti by se jich nemohly zúčastnit. Obvykle proto přispívalo ředitelství meziříčského cukrovaru, divadelní jednota, zámožnější jednotlivci nebo mezi lidmi probíhaly sbírky. Velmi často přispívali také meziříčtí faráři a kaplani.V červenci 1893 se učitelé s dětmi vydali vlakem na výlet do Teplic. Ředitelství drah v Hradci Králové poskytlo slevu na jízdném, ředitelství meziříčského cukrovaru a MŠR věnovaly celkem 20 zl. pro nemajetné děti a majitel teplického panství snížil vstupné na 10 kr., takže se mohly zúčastnit všechny starší děti. Po Teplických skalách je provedl člen turistického klubu. V červenci příštího roku jeli učitelé Josef Roušar, František Svoboda a Jan Balcar s vybranými staršími dětmi na národopisnou výstavu do Prahy. Za tři dny prohlédli i nejvýznamnější pražské památky. Od poloviny 90. let se chodilo na výlety pravděpodobně jen do blízkého okolí. Na jaře 1908 jelo 32 dětí s Josefem Šubrtem na výstavu obchodní komory do Prahy. Chudým dětem přispěla MŠR a dělníci cukrovaru věnovali 30 K z výtěžku zábavy po ukončení kampaně. Tento výlet byl opět na dlouhou dobu poslední.Povinné byly oslavy panovnických výročí. V dubnu 1879 byly u příležitosti oslav stříbrné svatby (25 let) císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty zasazeny u školy 2 lípy. Děti také dostaly knížku František Josef I. - Obraz jeho života. V květnu 1881 probíhaly podobné oslavy na počest sňatku následníka trůnu Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou. Všechny podobné oslavy v této době zajišťoval na své zahradě hostinský Jan Hofman. Při úmrtí člena císařského domu se děti účastnily smutečních bohoslužeb.V r. 1870 se v Novém Městě nad Metují konala 1. okresní učitelská konference, které toho roku předsedal OŠI Tomáš Vorbes. Na těchto konferencích se každoročně scházeli učitelé z celého novoměstského školního okresu a jednali o organizačních problémech škol, o platových poměrech učitelů, ale byly přednášeny i různé odborné referáty k jednotlivým učebním předmětům, pedagogice a didaktice. R. 1874 se učitelská konference zabývala např. tvořením přechodníku a výukou ženských ručních prací na venkově. R. 1875 si učitelé v rámci konference prohlédli výstavu prací žáků z celého okresu. Porady se zabývaly i vztahem školy k rodičům, diskutovalo se na téma tělocvik bez tělocvičny atd.Okresní učitelská konference byla povinným sdružením učitelů všech škol politického, tj. školního okresu. Vedle ní působily i další učitelské organizace. Na Náchodsku a Novoměstsku se učitelé sdružovali do učitelské jednoty Komenský, na Dobrušsku a Opočensku do učitelské jednoty Budeč. Učitelské jednoty byly zřejmě lépe organizované a dobrovolnost těchto sdružení zajišťovala vyšší pracovní nasazení. Pro osvětovou činnost měly mnohem větší význam než OŠR a učitelské konference.Učitelská jednota Budeč Opočenská vznikla v r. 1876. Původně byli učitelé opočenského okresu členy učitelské jednoty Komenský v Náchodě. Kvůli velké vzdálenosti a špatnému dopravnímu spojení se nemohli účastnit schůzí a práce v jednotě tak, jak by si bývali přáli. Na konci srpna 1876 učitelé opočenské měšťanské školy obeslali své kolegy z okolí a pozvali je na schůzi. V Opočně se 4. 10. 1876 sešlo 32 učitelů, mezi nimi i tehdejší meziříčský řídící učitel Václav Králíček, a ustavili učitelskou jednotu Budeč Opočenská. O dva týdny později přijali stanovy spolku. V prosinci okresní úřad v Novém Městě nad Metují schválil tyto stanovy a spolek povolil. Členové Budče se scházeli jednou až dvakrát do roka v některé škole na Opočensku nebo Dobrušsku. Za své cíle si ve stanovách tento spolek vytkl vzdělávat své členy pedagogickými, didaktickými a odbornými přednáškami a rozpravami, hájit zájmy učitelů a škol.Schůze Budče byly často tématické - o výchově dětí, o telegrafu, o národopisné výstavě, o potřebě školní zahrady, o zalidnění Čech, o vztahu zeměpisu k dějepisu aj. Na podzim 1886 se např. zabývali Rukopisy královédvorským a zelenohorským a přiklonili se k názoru, že jde o falza. Mezi prvními se do Budče přihlásil i Josef Roušar, tehdy ještě působil v Dobrušce. Připravil několik přednášek.[3] Práce v Budči se účastnili i další meziříčtí učitelé, František Svoboda, František Pultr, Václav Koubek, Josef Kulhánek aj. Budeč také zajišťovala pro školy z vlastních prostředků učební pomůcky. Meziříčské škole r. 1886 věnovala osm fyzikálních přístrojů.Přestože učitelské jednoty nebyly politickými organizacemi, ale snad právě proto, že byly organizacemi sdružujícími společensky velmi aktivní občany, projevovaly se podle určitých konvencí.K třísetletému výročí narození Jana Ámose Komenského uspořádaly učitelské jednoty Budeč a Komenský v březnu 1892 slavnostní schůzi v Náchodě. Školní slavnosti k památce této významné osobnosti však byly zakázány. MŠR v Meziříčí proto rozhodla připomenout svátek již 27. března večer hudbou a ohňostrojem. Ředitel cukrovaru věnoval 10 zl. na zakoupení obrazu J. Á. Komenského a 60 brožur s jeho životopisem.Učitelé v Meziříčí byli velmi aktivní. Josef Kuřátko r. 1876 založil meziříčský divadelní spolek. Výnos z první hry Nehas, co tě nepálí, kterou ochotníci sehráli, věnovali škole. Členy se později stali Václav Poledne, který působil hlavně jako režisér, Karel Dvořák ad.Učitelé se podíleli i na vzniku Čtenářské besedy r. 1895 - 1896. Prvním jednatelem se stal učitel Jan Balcar. Plnila funkci první osvětové instituce v Meziříčí. V létě 1899 mimo jiné pořádala přednášku o včelařství pro zimní hospodářskou školu v Opočně. Řídící učitel Josef Roušar daroval opočenské škole jeden roj z místního školního včelína. Čestným členem byl jmenován básník Svatopluk Čech. Většina učitelů si doplňovala své znalosti na různých kurzech pořádaných obvykle odbornými školami. Josef Roušar absolvoval v srpnu 1886 týdenní zahradnický kurz na střední hospodářské škole v Chrudimi. získal tak znalosti z oblasti štěpařství, chmelařství, vinařství, sadařství a zelinářství. August Petrák se zúčastnil v srpnu a září 1891 podobného kurzu v Písku.

7. Zdravotní péče

Běžně se mezi dětmi objevovaly spalničky, spála, neštovice a jiné dětské nemoci. Někdy šlo o ojedinělé výskyty, jindy o epidemii, při níž bylo nutné školu nebo alespoň některé třídy uzavřít a vydezinfikovat. Čas od času nařídila MŠR dezinfikovat školu preventivně.V červenci 1874 dostaly školní děti osypky. Tehdy školní rok začínal v polovině září a končil na začátku srpna.MŠR vyhlásila letní prázdniny. V té době přijel na inspekci OŠI Jan Hraše. Nejdříve byl pokárán místní školní dozorce Václav Šubrt, poté obdržela celá MŠR písemnou důtku, protože nebyla oprávněna zastavit vyučování. V listopadu 1885 v Meziříčí a okolních obcích vypukla epidemie spály a záškrtu. Dva žáci z Rohenic zemřeli. Josef Dvořák, lékař z Opočna, vyšetřil všechny žáky a doporučil uzavřít a dezinfikovat školu. Do 1. 1. 1886 byla tedy škola uzavřena.R. 1903 si v Meziříčí otevřel praxi MUDr. Rudolf Silvar a byl zde zřízen lékařský obvod. MUDr. Silvar od r. 1907 zasedal v MŠR. O děti pečoval nejen jako lékař, ale i z titulu školního dozorce. V dubnu 1908 žádal MŠR, aby chlapci mohli cvičit v Sokole pod vedením učitele Václava Poledne.V červnu 1907 bylo poprvé očkováno proti neštovicím 36 dětí. Když se na podzim začala z Vídně šířit epidemie, MUDr. Silvar očkoval dalších 92 dětí.Očkování dětí nebylo zpočátku jednoduché. V dubnu 1910 přišlo k očkování z 50 pozvaných dětí jen 23. V červnu 1914 se však dostavilo již 47 pozvaných z 64 dětí a 23 dětí dobrovolně.

8. Škola za Velké války

Koncem července 1914 přijeli do Meziříčí důstojníci z Josefova a zabrali školu pro čtyři kolony dělostřeleckých muničních záložníků (500 až 600 mužů). Školu vyklidili do konce srpna a odjeli na ruskou frontu. Uvažovalo se, že by se škola vůbec neotevřela. Muži odešli na frontu a děti musely pomáhat v hospodářství. Nakonec byla škola přece jen otevřena. Ze zdejší školy sice nebyl zatím povolán žádný učitel do vojenské služby, ale učitelka Františka Tomková a učitel Josef Grim byli přeloženi na výpomoc do Nového Města nad Metují. Do školy se jako dobrovolník přihlásil absolvent hradeckého pedagogia Karel Dvořák, kterému byla až dodatečně z rozpočtu MŠR vyplacena odměna. Tento stav však netrval dlouho. Na konci února byl Karel Dvořák odveden a ve škole od 1. 3. 1915 zbyli čtyři učitelé na šest tříd. V 1. a 5. třídě se tedy vyučovalo obden.Na žádost MŠR se Františka Tomková, učitelka 5. dívčí třídy, vrátila na počátku školního roku 1915/1916 na zdejší školu.V březnu 1916 odešel Václav Poledne do rohenické školy jako zástupce nemocného řídícího učitele Josefa Kulhánka. Do konce roku pak zůstali na škole opět jen čtyři učitelé - řídící učitel Josef Roušar, třídní učitel ve 2. třídě, třídní v 1. a 4. třídě Jan Vávra, August Petrák v 5. chlapecké třídě a Františka Tomková ve 3. a 5. dívčí třídě. S výukou ve 4. třídě pomáhali Janu Vávrovi všichni kolegové. V prosinci 1916 byl Jan Vávra povolán do Vysokého Mýta k odvodu. Odveden pro plicní chorobu nebyl. Po návratu se ovšem jeho nemoc zhoršila a navíc se nervově zhroutil. OŠR tedy poskytla Janu Vávrovi zdravotní dovolenou. Na šest tříd nyní zbyli tři učitelé. Řídící učitel Josef Roušar vyučoval v 1. a 2. třídě, August Petrák ve 4. a 5. chlapecké třídě a Františka Tomková ve 3. a 5. dívčí třídě. Muselo být zavedeno vyučování jen každý druhý den. Tento stav byl OŠR schválen 7. 2. 1917.Přišla tuhá zima. Nedostávalo se ani uhlí na topení, ani petroleje na svícení. Proto bylo zastaveno vyučování úplně, poprvé 5. - 8. 1., podruhé 4. 2. - 29. 4. V příštím roce, aby nemuselo být zastaveno vyučování, poskytl cukrovar dostatek uhlí.Na počátku školního roku 1917/1918 již Jan Vávra opět převzal 3. a 5. chlapeckou třídu. Jediný vyučoval obden. Františka Tomková spojila výuku ve 4. a 5. dívčí třídě.MŠR již v létě žádala o přidělení učitelů Václava Poledne a Josefa Grima zpět na zdejší školu, bohužel bezúspěšně. Chybějící učitelé přišli až na počátku dalšího školního roku. Zpět se vrátil Václav Poledne. Nově byla na zdejší školu ustanovena Marie Petráková, dcera učitele Augusta Petráka, jako výpomocná učitelka za Josefa Grima, nyní správce školy v Osečnici. Za nemocnou industriální učitelku Annu Fryntovou přišla do Meziříčí Marie Rotterová.Od 1. 5. do 30. 9. 1916 byl poprvé v českých zemích zaveden letní čas, a to i ve škole. Učitelé si však stěžovali, že děti chodí do školy pozdě a nevyspalé. Proto se ve škole čas posunul zpět o dva týdny dříve. Následujícího roku zdejší učitelé odmítli letní čas zavést. Zřejmě nevyhovoval mnohým. Letním časem se totiž řídila jen pošta a cukrovar.Během války byl učitelský sbor nucen vyvíjet různou, pro válku nutnou činnost. Učitelé byli členy různých komisí. Asistovali např. při rekvizicích obilí r. 1916 a 1917. Podíleli se na sběru kovů, plodů a bylin. Jako dobrovolníci Červeného kříže sbírali oblečení a obuv pro osoby postižené válkou.Od r. 1916 škola pracovala téměř výhradně pro rakouskou válečnou propagandu. Kombinace barev bílé, červené a modré na čemkoli byla zakázána. Ze školy musely být odstraněny symboly byť jen zdánlivě připomínající České království. Z toho důvodu bylo zničeno mnoho učebnic, které před válkou vídeňské úřady povolily. Po školní mši vždy povinně zazněla 1. sloka rakouské hymny.Ve zprávě pro OŠR o vlivu válečných let na školu si řídící učitel stěžoval na nedbalou docházku, nedostatek učebnic a slabikářů, neustálé oslavy vítězství a špatný stav budovy.Již v r. 1916 učitelé požadovali na MŠR, aby nechala opravit lavice, ztrouchnivělé podlahy a okna.

Spolu s žáky učitelé přispívali nadaci České srdce, která se od r. 1917 starala o výživu obyvatel špatně zásobovaných velkých měst. Intenzivně pečovala především o děti. P. Václav Buřil uspořádal v dubnu 1918 pěveckou a hudební akademii, jež pro tuto nadaci vynesla 2 000 K. Obec a občanská záložna přispěla až do částky 5 000 K. Část výtěžku byla poskytnuta na hudební nástroje pro další podobné podniky.

Z iniciativy Českého srdce přijelo v létě 1918 do Meziříčí 23 dětí, většinou z Prahy, na zotavenou. Některé děti se nechovaly příliš slušně a byly spíše na obtíž, proto byly poslány zpět k rodičům. Některé rodiny však navázaly přátelství, která trvala celá léta.

Na samém konci války propukla po celé Evropě pandemie španělské chřipky. Objevila se i zde. Na nátlak obvodního lékaře Rudolfa Silvara OŠR přerušila v říjnu a listopadu 1918 výuku.

9. První poválečná léta

První zprávy o vyhlášení samostatnosti přijali Meziříčtí rozpačitě. Po zprávách ze 14. října byli lidé skeptičtí a oslavovat se začalo až 29. 10. 1918, kdy přišly do Meziříčí na poštovní úřad ověřené zprávy. Nadšení a očekávání věcí příštích se přímo vznášelo ve vzduchu. Během dne se objevily na některých budovách červenobílé prapory, na obchodě Václava Kudery, na kovárně, na hostincích Na Staré a Na Sále.Meziříčtí učitelé skládali 9. 12. 1918 na učitelské poradě v Novém Městě nad Metují slib věrnosti Československé republice. Nebyl to jen formální akt, učitelé, počítaní mezi státní úředníky, tak vyjadřovali loajalitu nově vytvořenému státu a zpřetrhání svazků se starým rakousko-uherským mocnářstvím.K 1. 12. 1918 měl zpět na své místo nastoupit Josef Grim. Neměl však, kde bydlet, proto nastoupil později. Řídící učitel Josef Roušar požádal o zdravotní dovolenou. Učitelskou službu již nenastoupil. OŠR žádala všechny přesloužilce, aby požádali o penzionování a uvolnili místa pro mladší učitele. O penzionování Josefa Roušara se zasloužil především jeho zástupce August Petrák, jenž ochotně zaslal ZŠR veškeré potřebné doklady. Na konci května 1919 odešel Josef Roušar do penze. Výuku za něj převzala Marie Petráková. Řídícím učitelem se stal jediný žadatel August Petrák.Po odchodu Josefa Roušara ze školy, zřejmě ne takovém jaký by si přál, se karta obrátila. August Petrák, definitivně ustanoven na místo řídícího učitele 31. 10. 1919, nebyl asi tím nejoblíbenějším kolegou. Způsob, jakým se zbavil svého předchůdce, mu na oblibě také nepřidal. MŠR vyhověla žádosti Josefa Roušara o vyklizení bytu řídícího učitele až k 30. říjnu. Augustu Petrákovi byla přiznána náhrada ve výši 200 Kč, kterou vyplatila MŠR. August Petrák se domáhal vydání bytu, co nejdříve, protože se dozvěděl, že obec chce byt zmenšit a z jednoho pokoje vybudovat kancelář pro občanskou záložnu. Pro občanskou záložnu navrhoval prostory v domě V. Kvasničky. MŠR poslala celou záležitost k rozhodnutí OŠR. OŠR sice rozhodla ve prospěch Augusta Petráka, konečné rozhodnutí však vynesla až ZŠR, která potvrdila řídícímu učiteli nárok pouze na dvoupokojový byt. August Petrák se cítil ukřivděný a nedoceněný. Neshody s kolegy se zřejmě stupňovaly. Ani vztahy s obecním zastupitelstvem a MŠR nebyly dobré. August Petrák se tedy nechal na začátku školního roku 1922/1923 přeložit do Bohuslavic.Celý únor 1919 byly spojeny 1. a 2. třída (Josef Grim) a 3. a 5. dívčí třída (Františka Tomková). Antonie Petráková, dcera Augusta Petráka a sestra Marie Petrákové, onemocněla spálou. Oba se museli podrobit lékařskému vyšetření. Do 1. 3. 1919 byli izolováni a vyloučeni z učitelské služby. V březnu 1919 školu i žáky prohlédl vrchní okresní lékař MUDr. Vilém Sýkora a shledal vše v pořádku.Po válce se projevil nedostatek finančních prostředků. Budova školy nebyla po celou dobu opravována a ani školní pomůcky nemohly být dokoupeny. Ne všechny děti měly učebnice.Již 1. a 6. 1. 1919 byla uvedena hra V. Plumlovské Vánoční sen. Návštěva musela být obrovská, o čemž svědčí čistý zisk 1 355 K 20 h. Zisk byl tedy rozdělen, 200 K věnováno místním chudým, 600 K vdovám po padlých a zbytek uložen do občanské záložny na nákup školních pomůcek.V prvních mírových letech proběhlo nespočet slavností, jichž se samozřejmě účastnili učitelé i žáci. 1. 5. 1919 byla na prostranství před obecním domem zasazena lípa svobody. V červenci v rámci Husových oslav prošel obcí lampiónový průvod od hostince Na Sále na kopec na „hořejším konci“. Na počest prezidenta T. G. Masaryka si děti na 7. 3. 1920 připravily hru Jaroslava Průchy Pro tatíčka prezidenta. Chuť oslavovat však brzy pominula a postupem doby se mimoškolní činnost dětí vytrácela.Vše se začínalo opět vracet do starých kolejí.



[1] Vyučovacími předměty byly náboženství, vyučovací jazyk a literatura, zeměpis, dějepis (především rakouský), přírodopis, jednoduché účetnictví, geometrie, krasopis, kreslení a zpěv, pro dívky ruční práce, pro chlapce tělocvik. Nepovinně mohlo být vyučováno živému jazyku, hře na piano nebo housle.

[2] Vyučovalo se náboženství, pedagogice s praktickými cvičeními, vyučovacímu jazyku, dějepisu a pomocným vědám, zeměpisu, přírodopisu a přírodozpytu (fyzika a chemie), matematice a geometrii, polnímu hospodářství, krasopisu, kreslení, hudbě a tělocviku. Nepovinnými předměty mohly být živé jazyky, vyučování slepých nebo hluchoněmých dětí.

[3] Přednášky O vyučování písmu latinskému, Má-li se země- a dějepisu na vyšším stupni vyučovati souběžně nebo postupně, Z praxe včelařské a ukázka s žáky Vyučování zpěvu ve třídě nejvyšší.