Jdi na obsah Jdi na menu
 


1920 - 1935

26. 11. 2007

1. Nižší školství v Republice československé a tzv. malý školský zákon z r. 1922

Nově vzniklá Československá republika přejala rakouský právní řád. Nižší školy byly tedy organizovány stále podle školského zákona z r. 1869 doplněného novelou z r. 1883.

Zákony přijaté r. 1919 vyřešily některé dílčí otázky v postavení učitelů. Hmotné zabezpečení učitelů se výrazně zlepšilo sjednocením platů (a hmotných výhod) se státními zaměstnanci. Zrušením celibátu učitelek byly ženy ve školství poprvé postaveny na roveň mužům. Na počátku října 1919 byly nově upraveny platy státních zaměstnanců. Služné učitelů obecných a měšťanských škol se pohybovalo od 2 808 Kč do 11 208 Kč ročně, navíc dostávali ještě drahotní (900 - 6 096 Kč ročně) a místní přídavky (984 - 4 008 Kč ročně).[1]

Již od konce r. 1918 se ozývaly návrhy na reformu československého školství. Velkým problémem byla různá správa v českých zemích, které byly původně součástí Předlitavska, a na Slovensku, jenž patřilo k Uherskému království. Podle zákona z r. 1920 měly být vytvořeny župní školní výbory, které by sjednotily správu škol na celém území Československa. Župní zřízení jako takové nikdy však mimo Slovensko nefungovalo, a tak bylo r. 1928 opět nahrazeno zřízením zemským. Ve skutečnosti po celou dobu pracovaly v českých zemích zemské školní rady a jim podřízené okresní školní rady (výbory). Dalším požadavkem učitelů bylo úplné provedení sekularizace ve škole. Žádný z těchto požadavků nebyl vyřešen úplně.

Změnu učitelé očekávali od tzv. malého školského zákona z r. 1922. Ten však neřešil téměř žádný dosavadní problém. Ve školách bylo i nadále jedním z povinných předmětů náboženství, i když církevní dozor byl definitivně odstraněn a náboženské úkony byly prohlášeny pro žáky a učitele za dobrovolné. Zaváděl nově občanskou nauku a výchovu, povinný tělocvik pro dívky a povinné ruční práce pro chlapce.[2] Rozhodnutím ZŠR se mohlo na obecných i měšťanských školách vyučovat také nepovinným předmětům.

Obecné školy s více než pěti postupnými ročníky byly rozděleny na školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Tříletá měšťanská škola mohly být doplňována ještě nepovinným jednoročním učebním kurzem. Jakékoli úlevy ve školní docházce byly zakázány, ale na venkově učitel nebo ředitel školy po dohodě s rodiči a OŠR poskytoval individuální úlevy na několik dní v roce, aby děti mohly pomáhat rodičům při polních pracích apod.

K nové úpravě platových poměrů učitelů došlo r. 1926. Paritní systém se státními zaměstnanci byl opuštěn. Definitivně ustanovení učitelé obecných škol pobírali základní služné 9 000 Kč ročně, které se po třech letech navyšovalo až do výše 27 600 Kč. Učitelé měšťanských škol měli platy asi o 1 000 Kč vyšší. K tomu bylo připočítáváno ještě činovné a výchovné ve výši až 7 800 Kč ročně. Od r. 1930 měli učitelé nárok také na vánoční příspěvek ve výši 70 % služného.

Definitivně padla myšlenka jednotné školy, tj. sjednocení osnov různých typů škol pro děti téhož věku, především měšťanské školy a nižší střední školy - nižších ročníků gymnázia a reálky. Měšťanská škola zůstala jakousi přípravkou pro praktická povolání. Velký podíl praktické výuky měly dvou až tříleté pokračovací školy.

Již v listopadu 1918 se začalo diskutovat na půdě Národního shromáždění o možnosti vysokoškolského vzdělání učitelů obecných a měšťanských škol. Bohužel četné návrhy poslanců i pedagogů zůstaly jen na papíře. V Praze a v Brně byly z iniciativy několika nadšenců zřízeny nestátní školy vysokých studií pedagogických, které poskytovaly vzdělání nejen absolventům středních škol, ale i samotným učitelům. Přednášky a cvičení z filozofie, biologie, lékařství a jiných oborů vedli většinou vysokoškolští učitelé. Později byly otevřeny regionální pobočky v Plzni, Hradci Králové, Táboře... V říjnu 1929 byla otevřena dvouletá soukromá pedagogická fakulta v Praze a jednoletá soukromá pedagogická akademie v Brně pro absolventy středních škol. Z iniciativy státu byly r. 1931 založeny jednoleté pedagogické akademie v Praze a Brně pro absolventy gymnázií.

Nadále fungovaly čtyřleté učitelské ústavy, ovšem jako školy střední poskytující učitelské vzdělání pro absolventy měšťanských škol.[3] Místo ročních kurzů pro učitelky ručních prací byly zřizovány dvouleté ústavy pro vzdělání učitelek domácích nauk.[4]

2. Zřízení měšťanské školy

Již r. 1906 padl návrh zřídit v Meziříčí měšťanskou školu, ale byl odložen, zřejmě z finančních důvodů.

Na svém zasedání 22. 7. 1919 začalo obecní zastupitelstvo jednat o návrhu Václava Poledne zřídit měšťanskou školu. Návrh byl přijat a obecní zastupitelstvo se snažilo zjistit u OŠI Josefa Brtouna za jakých podmínek by mohla být v Meziříčí zřízena. V srpnu byli zvoleni MUDr. Rudolf Silvar, kontrolor v cukrovaru ing. Josef Kaisler, hostinský Václav Marel a učitel Václav Poledne, všichni členové obecního zastupitelstva, do deputace k ZŠR. Přijal je ZŠI dr. Müller. V březnu prohlédla okresní komise prozatímní učebny měšťanské školy, zařízené v přízemí obecního domu. Výnosem ZŠR z 14. 8. 1920 byla v Meziříčí zřízena chlapecká měšťanská škola s dívčí koedukací. V souladu s obecnými tendencemi společné výchovy za První republiky byla v srpnu 1924 přeměněna na smíšenou měšťanskou školu.

Správcem měšťanské školy se stal Václav Poledne. Odborným učitelem byl jmenován Jaroslav Hofman.

Při zápisu do obecné i měšťanské školy 29. a 30. 8. 1920 bylo do 1. ročníku měšťanské školy přijato 83 dětí. Pro tak velký počet žáků povolila ZŠR otevřít pobočku, ve které vyučovala Františka Tomková, přeložená z obecné školy. MŠR a obecní zastupitelstvo uvolnilo 10 000 Kč na zařízení poboční třídy. Oba 1. ročníky byly umístěny ve škole, 4. třída se přestěhovala do obecního domu. Pobočka 5. třídy byla zrušena.

Vyhrazené prostory pro školu nedostačovaly. MŠR se proto zavázala postavit do r. 1926/1927 školu novou.

3. Správa školy

Během léta a podzimu 1921 při elektrifikaci obce bylo elektrické osvětlení zavedeno také do školy. O elektrifikaci obce se jednalo již v r. 1906, v té době však takovému projektu nebylo obecní zastupitelstvo nakloněno. Opět se o elektrifikaci začalo jednat až v květnu 1914. Do vypuknutí války byly hotovy pouze plány a smlouvy. „Co by znamenala elektřina v obci za války, dovedou oceniti jen ti, kdo stáli fronty na petrolej, nebo svítili svíčkami, které za drahé máslo či sádlo v továrnách a u mydlářů vyměňovali“, posteskl si obecní kronikář Karel Dvořák.

Pro spory s obecním zastupitelstvem, MŠR i učiteli souhlasil řídící učitel obecné školy August Petrák s přeložením do Bohuslavic. Od 1. 10. 1922 byla tedy správa obecné a měšťanské školy v Meziříčí spojena. Správu převzal ředitel měšťanské školy Václav Rejman ustanovený na měšťanskou školu již v červnu 1921.

Ve školním roce 1921/1922 byl otevřen 2. ročník, ve školním roce 1922/1923 3. ročník měšťanské školy. Do obecního domu byla kromě 4. třídy přestěhována i 3. třída obecné školy. Odchodem Augusta Petráka se uvolnil byt ředitele, jenž byl upraven na přírodopisný kabinet a ředitelnu.

Na jaře 1924 byl „pro přestupek proti § 132 zbaven služby“ ředitel Václav Rejman. Dotčeným přestupkem bylo pravděpodobně svedení ke smilstvu.[5] Podle farní kroniky udržoval Václav Rejman „nemravné styky se školními děvčaty“. Snad se snažil zabránit trestnímu stíhání i uplácením rodičů. Okresní soud v Opočně projednával tento případ jako trestný čin násilného smilstva.[6] Pravděpodobně byl osvobozen, protože nejnižší trest stanovený za tyto trestné činy byl jeden rok v případě svedení ke smilstvu a pět let v případě násilného smilstva. Od září nastoupil místo ředitele měšťanské školy v Doudlebách.

Správu školy opět přejal Václav Poledne. Od školního roku 1925/1926 byl jmenován definitivním ředitelem Josef Novotný. Po jeho odchodu do Prahy převzal 1. 7. 1930 správu škol prozatím Josef Šubrt. Definitivním ředitelem byl ustanoven Václav Poledne. Současně zastával i funkci OŠI v Novém Bydžově, proto Josef Šubrt zůstal zastupujícím ředitelem. Později měšťanskou školu spravoval Karel Dvořák.

Sotva byla měšťanská škola otevřena, OŠV hrozil zavřením školy z technických a hygienických důvodů. Pro potřeby školy ani jedna z budov nedostačovala. Náklady na přestavby a úpravy staré školy a obecního domu byly dost vysoké. Z toho důvodu se snažila především MŠR o rychlé zahájení stavby nové budovy pro školu. OŠI Jindřich Štál a později i Rudolf Bílek naléhavě upozorňovali na nedostatky stávající budovy školy a nutnost vystavět novou školu.

V únoru 1926 požádalo místní živnostenské společenstvo ředitele školy o zřízení živnostenské školy pokračovací. V březnu byl zvolen přípravný výbor, jehož předsedou se stal truhlář Karel Tošovský, obecní radní. V Hradci Králové jednali o otevření pokračovací školy v Meziříčí již od školního roku 1926/1927 s inspektorem živnostenských škol pokračovacích J. Kohoutem.

Dvouletá ŽŠP byla otevřena 21. 9. 1927. Do první třídy se zapsalo 24 chlapců a 3 děvčata. Výuka probíhala jednou týdně, ve středu, v učebnách měšťanské školy pod vedením učitelů Josefa Šubrta, Josefa Grima a Karla Dvořáka.

V dubnu 1929 odešli z ŽŠP první absolventi. Na prodejní výstavu prací žáků ŽŠP se přišlo podívat mnoho rodičů. Měla obrovský úspěch, nejen morální, ale i finanční. ŽŠP v Meziříčí tedy plnila svůj účel, vychovávala budoucí řemeslníky po stránce teoretické. Praktickou výuku zajišťovali řemeslníci z okolí, u nichž se žáci cvičili.

Od školního roku 1928/1929 byla osada Vranov přiškolena k Vysokému Újezdu, i přesto že je vzdálenější. Meziříčí za vranovské děti docházející do školy ve Vysokém Újezdu platila asi 3 000 Kč ročně. V r. 1932 opět začali docházet děti z Vranova do meziříčské školy, ale jen do té doby než ZŠR definitivně zamítla přiškolení Vranova k Meziříčí.

4. Organizace výuky

Ještě na podzim 1920 zažádala MŠR o povolení nepovinnému vyučování francouzskému a německému jazyku na měšťanské škole, které bylo povoleno od školního roku 1921/1922. Francouzštinu vyučoval Václav Poledne v jednom oddělení 3 hodiny týdně, němčinu Jaroslav Hofman ve dvou odděleních také 3 hodiny týdně.

Při částečné mobilizaci v říjnu a listopadu 1921 byl Karel Dvořák povolán. V době jeho nepřítomnosti probíhala v 1. a 5. třídě obecné školy polodenní výuka.

Před válkou v Meziříčí žili pouze římští katolíci a evangelíci, kteří patřili pod správu v Klášteře nad Dědinou. Po r. 1918 někteří lidé vystoupili z církve a zůstali bez vyznání. Během r. 1921 přestoupilo k nové československé církvi asi 200 obyvatel. Od 14. 11. 1921 začal na zdejší škole jednou měsíčně vyučovat československé náboženství farář Jan Vaněk z Nového Města nad Metují. Přestože náboženství patřilo mezi povinné předměty, děti bez vyznání se těchto hodin nemusely účastnit. Vyučovalo se tedy římskokatolické, evangelické a československé náboženství.

Učitelé na měšťanské škole si ještě v r. 1922 stěžovali na špatné znalosti žáků z českého jazyka jako důsledek nedostatečné výuky během války. Přechod z obecné školy do měšťanské jim připadal náhlý.

Pro praktickou výuku sloužila školní zahrada. Děti pěstovaly v ovocné školce stromečky, z nichž část dostávali pilní žáci a část byla prodávána místním lidem. V r. 1925 děti vypěstovaly v ovocné školce asi 1 500 stromečků. Zahrada byla rozdělena do několika oddělení. Botanické a zelinářské děti zakládaly v r. 1925. Na jaře 1927 byla políčka na zahradě rozparcelována a začalo se s pokusy s hnojivy a s pěstováním u nás neobvyklých obilnin a luštěnin.

V rámci výuky učitelé s dětmi chodili např. do Zbytek k sirným pramenům. V červnu 1927 uspořádali učitelé pro děti tajný výlet. Došli do Vysokého Újezdu, kde si prohlédli podzemní chodby. Na cestě zpět prohlíželi a sbírali rostliny do herbářů.

Na konci školního roku byla obvykle pořádána výstava ručních prací žáků. Dívky se mohly pochlubit výšivkami a různými jinými textilními produkty, chlapci vystavovali řezbářské a modelářské práce. Později se vystavovaly i výkresy a slohové práce. Tyto výstavy byly poměrně hojně navštěvované. Vybrané žákovské práce byly posílány na školské výstavy do Nového Města nad Metují, Jaroměře nebo Hradce Králové. Žáci své práce prezentovali i při dětských představeních. Podíleli se na výrobě kulis, kostýmů a dalších dekorací.

Ve školním roce 1932/1933 se děti v 1. třídě začaly učit nové tvary písma, jednodušší a spojitější. Od r. 1933/1934 byly postupně zaváděny nové osnovy na měšťanské škole, jež vznikly společnou prací OŠI Václava Nedbala a učitelů novoměstského školního okresu. V dalším roce začala výuka podle nových osnov i na obecné škole.

Od r. 1932 mohli na konci školního roku skládat zkoušky z učiva měšťanské školy i dospělí, kteří si chtěli doplnit vzdělání.

Po vystoupení Německa ze Společnosti národů se začal měnit postoj k branné výchově na nižším typu školy. Samotné vystoupení ze Společnosti národů bylo přijímáno velmi negativně, mnozí v tom viděli předzvěst války. Na měšťanské škole se v červnu 1934 konal poprvé branný den, o dva týdny později i pochodové cvičení.

Na jaře 1935 zamítla OŠR žádost zdejší měšťanské školy o zavedení nepovinné výuky těsnopisu.

5. Hmotné vybavení

V létě 1920 věnoval legionář Josef Andrys obecné škole sbírku nerostů ze Sibiře.

Na konci r. 1920 měšťanská škola přijala několik peněžitých darů. Ředitelství velkostatku Opočno věnovalo 500 Kč, stejnou částkou přispěl i majitel zdejšího cukrovaru Oskar Bondy. Občanská záložna v Meziříčí poskytla pro potřeby školy 1 000 Kč. Okresní výbor pro péči o mládež v Opočně přislíbil 3 000 Kč, které však nevyplatil. Mimo těchto darů věnoval ing. Josef Langr škole sbírku motýlů a hmyzu z Cejlonu a několik vycpaných ptáků.

Na konci r. 1922 převzal Václav Rejman od odcházejícího ředitele obecné školy 227 kusů přírodopisných sbírek a obrazů, 78 zeměpisných a dějepisných map, několik dalších pomůcek pro výuku počtů, psaní, kreslení a zpěv, žákovskou knihovnu s 435 svazky a učitelskou knihovnu s 450 svazky, z nichž byly však některé knihy vyřazeny.

V r. 1924 MŠR se správcem školy zařídili pro praktickou výuku domácích nauk školní kuchyň. Ředitelství cukrovaru věnovalo do začátku 20 kg cukru.

Na počátku školního roku 1927/1928 zakoupila obec na žádost MOK a školy skioptiku od fy Šebech z Prahy. Pro své přednášky ji využívala i MOK, ale skioptika byla trvale uložena ve škole a mohla ji tak využívat pro výuku. Děti se tak mohly seznámit s kulturními rostlinami nebo se životem za polárním kruhem.

Ve škole fungovaly dvě knihovny. Do žákovské knihovny se kupovala především krásná literatura. Učitelská knihovna obsahovala odborné knihy a časopisy (Věstník pedagogický, Příroda, Naše řeč, Časopis pro občanskou nauku a výchovu aj.). Do žákovské knihovny škola odebírala také různé časopisy, např. Malého čtenáře, Od kladského pomezí, Mládí, Zlatou bránu ad. V r. 1926 bylo zapsáno v těchto knihovnách celkem 1 011 svazků.

Učitel Karel Dvořák pro potřeby školy, pro výuku vlastivědy, sestavil spisek Meziříčí v přítomnosti a minulosti.

V r. 1927 ještě ředitel školy do školní kroniky poznamenal, že „MŠR sestavuje rozpočet blahovolně a škole přeje“, ale již o rok později musely být některé pomůcky hrazeny ze školního fondu místo z rozpočtu MŠR, který byl toho roku snížen téměř na polovinu.

Místní občanská záložna školu hmotně podporovala celá léta. Pro žáky 1. třídy platila pravítka, tužky, papíry a jiné pomůcky.

6. Zdravotní a sociální péče

Od r. 1925 správa školy sjednávala pojištění proti úrazu pro všechny žáky u Pražské městské pojišťovny nebo pojišťovny Legie v sazbě 1 - 1,50 Kč za dítě. Z pojištění mohlo být vyplaceno v případě úrazu s následkem smrti 1 000 Kč, v případě trvalé invalidity až 15 000 Kč, na léčebné výlohy 300 Kč. Za chudé žáky pojištění správa školy platila ze školního fondu. V r. 1927 vyplatila Pražská městská pojišťovna 524 Kč 50 h.Od r. 1919 probíhalo každoročně očkování školních dětí proti neštovicím.Po válce mnoho dětí trpělo tuberkulózou. Ředitel školy Josef Novotný rozšíření tuberkulózy připisoval především přílišné šetrnosti rodičů. Je však pravda, že mnohokrát pozvané děti na očkování nepřišly, protože nebyly schopny očkování zaplatit.Zdravotní problémy dětí i dospělých v létě působil kvasící kal z cukrovaru usazený v řece. Tyto i jiné problémy způsobované řekou byly odstraněny až regulací Dědiny v letech 1968 - 1969.V červnu 1929 se poprvé konala lékařská prohlídka všech žáků. MUDr. Vladimír Syrovátko zjistil, že děti mají ve velmi špatném stavu chrup. Nedostatku zeleniny a mléka v jídelníčku připisoval chudokrevnost a poměrně velký výskyt tuberkulózy. Několik dětí se podrobilo důkladnější prohlídce kvůli šelestu na srdci nebo jiné lehké srdeční vadě.Od 30. let byli žáci očkováni proti záškrtu. Očkováni si však museli hradit sami, proto se nechávalo očkovat jen málo dětí.Na konci r. 1931 MŠR navýšila rozpočet školy o 200 Kč na lékařskou prohlídku školních dětí. Preventivní zdravotní prohlídky se opakovaly každý rok, většinou před prázdninami. Při rozšíření infekčních nemocí obvodní lékař také obvykle školní děti prohlížel. Někdy musel nařídit i uzavření a vydezinfikování školy nebo jednotlivých učeben.V r. 1934 se začalo s očkováním proti záškrtu, mezi lidmi se však nesetkalo s velkým nadšením. Ve stejném roce děti pravidelně dostávaly jodové tablety, které zabraňovaly duření štítné žlázy.Tak jako před válkou i nyní měla škola své mecenáše, tím více chudé děti.Dětem nemajetných rodičů byly zdarma poskytovány knihy a školní pomůcky. Od r. 1927 poskytovala MŠR zdarma učební pomůcky všem žákům obecné školy, místním a chudým žákům měšťanské školy.Výtěžky z některých žákovských představení a představení ochotnického spolku byly věnovány ve prospěch chudých dětí, ať již byly potom peníze použity na ošacení a obutí nebo na nákup učebních pomůcek.Větší děti o Vánocích strojili těm menším stromky, dívky pekly o hodinách domácí nauky cukroví. V r. 1925 k této akci přispělo i ředitelství cukrovaru 15 kg cukru.Pod vánoční stromek přispívala svým dílem i Okresní péče o mládež v Opočně, převážně oděvy a obuví. Pilní žáci dostávali také příspěvek od MŠR nebo ze školního fondu. Občas darovala nějaký finanční obnos nebo pomůcky občanská záložna, místní cukrovar aj. a nejen před Vánoci.Občanská záložna a obecní zastupitelstvo hmotně podporovali i výlety na konci školního roku, tak aby se mohli zúčastnit všichni žáci.Dlužno říči, že školu velmi štědře podporoval i obvodní lékař MUDr. Vladimír Wisinger.V Meziříčí se ovšem konaly i sbírky pro jiné potřebné. Část ze sbírek pravidelně dostával Československý červený kříž, Okresní péče o mládež v Opočně, Masarykova liga proti tuberkulóze aj. V r. 1927 se na podporu různých dobročinných ústavů a fondů vybralo více než 2 000 Kč.

7. Další vzdělávání učitelů

V tomto období byly pro učitele i pro širokou veřejnost organizovány různé kurzy a přednášky. Mnozí učitelé si doplňovali vzdělání na učitelských ústavech.

V květnu 1929 strávil Josef Novotný dva týdny na studijním pobytu ve Švýcarsku. V dubnu 1930 úspěšně ukončili kurz pro měšťanské školy učitel Jan Kudera a učitelka Aloisie Malá.

Ve školním roce 1930/1931 se téměř každý učitel účastnil nějakého kurzu. Jan Vokoun dojížděl na malířský kurz do Nového Města nad Metují. Karel Dvořák a Marie Halterová se připravovali na zkoušky I. odboru pro měšťanské školy (společenskovědní předměty). Milada Hartmanová navštěvovala večerní přednášky francouzské společnosti Alliance française v Hradci Králové, Josef Šubrt kurz rytmického tělocviku. Jan Vokoun strávil bezmála dva měsíce v Hradci Králové na kurzu pro učitele živnostenských škol pokračovacích. Od počátku února do konce června 1932 Jan Vokoun opět navštěvoval kurz pro učitele živnostenských škol pokračovacích, tentokrát v Brně. V době jeho nepřítomnosti na škole působila studentka pražské filozofické fakulty Marie Pártlová.

Někteří učitelé si dodělávali jazykové zkoušky, Milada Hartmanová z německého jazyka v Náchodě na jaře 1932, Josef Šubrt na jaře 1933.

Tělovýchovného kurzu ve dnech 21. - 26. 6. 1933 v Novém Městě nad Metují se v rámci možností účastnili všichni učitelé.

I v dalších letech si mnozí doplňovali své vzdělání, aby mohli své povolání dělat, co nejlépe.

8. Mimoškolní aktivity

Po válce se sice již tradice klasických divadelních představení neobnovila, ale děti měly možnost předvést své dramatické umění na různých besídkách a oslavách.

Oslavy státních svátků se obvykle konaly v tělocvičně a před školou u lípy svobody. V prvních letech „v svobodném Československu“ bylo často na takových oslavách promlouváno o „utrpení českého národa pod panstvím Habsburků“.

Velké úctě se těšil prezident Masaryk. O jeho narozeninách děti pořádaly besídky a různá představení. Učitelé potom vyprávěli o Masarykově životě a boji za českou samostatnost. K 75. narozeninám „tatíčka Masaryka“ sehrály děti představení, jehož výtěžek (1 200 Kč) byl věnován ve prospěch chudých dětí. V rámci oslav 80. narozenin T. G. Masaryka byly promítány v kině Sokol filmy Krásy Opočna a okolí a Pan prezident v Opočně z léta 1926, kdy prezident Masaryk navštívil severovýchodní Čechy.

Tyto oslavy však měly podobný charakter jako oslavy před 32 lety, kdy František Josef I. slavil 50. výročí svého panování, nebo když se ženil korunní princ Rudolf.

Pravidelně se také slavil 28. říjen. Celá obec připravovala oslavy. Sokolové cvičili, děti zkoušely své výstupy, starosta svou řeč... Na konci srpna 1928 byl před obecním domem odhalen památník padlým, u kterého se od té doby začínaly oslavy 28. října a u kterého se žáci s učiteli scházeli na Bílou sobotu k mírovému projevu.

Nyní bylo stále více vzpomínáno na osobnosti z hudebního, literárního a vůbec kulturního světa. V dubnu 1924 nazkoušely děti Smetanovy písně k připomínce 100. výročí jeho narození. V březnu 1932 si připomněly 100. výročí úmrtí básníka Johanna Wolfganga Goetha a 340. výročí narození Jana Ámose Komenského, v prosinci potom 100. výročí narození norského básníka Björnstjerna Björnsona. V únoru příštího roku básněmi oslavily také dva české autory, Jaroslava Vrchlického a Svatopluka Čecha. Oblíbenými hrdiny samozřejmě byli Jan Hus a Jan Žižka.

Vždy v prosinci bylo připomínáno československo-jihoslovanské přátelství (státní svátek Jugoslávie), v květnu potom československo-rumunského přátelství (státní svátek Rumunska).

Od r. 1927 se v Meziříčí slavil i den matek.

Na konci školního roku učitelé pro žáky pořádali dětské dny plné her, tanců a hudby. Dětské dny měly v té době trochu jiný charakter než dnes. Podobaly se spíše besídkám, na nichž děti předváděly rodičům své pohybové a recitační schopnosti.

Obecná škola pořádala takový dětský den 29. 6. 1920 na zahradě hostince u Hoffmanů. Od školy k hostinci šly děti v průvodu s hudbou. Ředitel August Petrák pronesl několik slov k rodičům i dětem. Poté děti recitovaly, zpívaly, hrály a tančily. Pro děti bylo připraveno i pohoštění v podobě cukroví, pečiva a kávy. Tento podnik vynesl 2 542 Kč 10 h.

Děti si velmi oblíbily loutkové divadlo, jenž jim zdarma zapůjčil Karel Bukač. Ve školním roce 1921/1922 s úspěchem odehrály čtyři představení.

Děti opět začaly jezdit na konci školního roku na výlety. Ti mladší do blízkého okolí pěšky nebo vlakem. Výlety starších žáků měly charakter spíše poznávací. Poměrně často měly možnost zúčastnit se různých výstav nebo divadelních představení.

Oblíbenými místy výletů byli Litice a Potštýn, Teplicko-adršbašské skály, Ratibořice a Babiččino údolí, Peklo, Dobrošov... S nejmenšími učitelé chodili do Zbytek a na Vysoký Újezd. Ti větší naopak jezdili do Prahy, do Prachovských skal, Moravského krasu, do Krkonoš, Českého ráje.

V červnu 1922 odjeli žáci 2. ročníku měšťanské školy s Marií Paštovou a Václavem Rejmanem na čtyřdenní výlet do Prahy. Prohlédli si Národní muzeum a nejvýznamnější kulturní památky. Jeden večer strávili v Národním divadle na představení Dvořákovy Rusalky. O dva týdny později jely oba ročníky měšťanské školy na tři dny na jičínsko. Při cestě zpět si prohlédly umělecké výrobky v brusířsko-klenotnické škole v Turnově.

V květnu a v červnu 1924 jely všechny tři ročníky měšťanské školy na výlet do Prahy a odtud parníkem na Zbraslav a Závist. Z výtěžku Smetanových oslav byla zaplacena cesta chudým žákům.

Kromě takových výletů učitelé domlouvali i různé exkurze. V květnu 1925 žáci 2. a 3. ročníku navštívili přádelnu a tkalcovnu textilního závodu Bartoň v Náchodě. Jakýmsi vzdělávacím výletem byla i návštěva cirkusu Kludský v Náchodě v lednu 1927, kdy si děti mohly prohlédnout zvěřinec. V červnu 1930 odjel 3. ročník na dvoudenní výlet do Železného Brodu, kde navštívil sklářskou výstavu.

Starší děti se podílely na práci v obci. V březnu 1927 vysázeli žáci 5. třídy a měšťanské školy topoly, buky, lípy, javory a okrasné keře podél cesty ke hřbitovu.

V r. 1921 si začali žáci měšťanské školy vydávat vlastní časopis Jaro.

MŠR se snažila vybudovat nejen pro děti letní koupaliště u „starého mlýnku“. Jednání se účastnili zástupci obce, sokola, hasičů a Červeného kříže. Byly dokonce nakresleny plány, ale k realizaci projektu nikdy nedošlo.

Děti také pomáhaly lesní správě v Mochově sběrem žaludů pro zvěř. Výdělek obvykle připadal do výletního fondu školy.

9. Osvětová a kulturní činnost v Meziříčí

Již dříve se učitelé podíleli na dalším vzdělávání místních obyvatel. Čtenářská beseda se zdárně rozvíjela. Byla spojena s obecní knihovnou. Vlastní prostory neměly. Knihy se půjčovaly v hostinci Na Staré. Téměř 200 zapsaných čtenářů si mohlo v r. 1934 vybírat z 1 200 svazků. Dlouhá léta se o knihovnu staral učitel Karel Dvořák.

Nadšeným včelařem byl řídící učitel Josef Roušar. Včelařský spolek pořádal ve škole výstavy i různé přednášky pro zájemce ze širokého okolí. V červenci 1925 se ve škole vystavovaly nejen různé nástroje, ale i odborná literatura a produkty z medu. Při té příležitosti uspořádal řídící učitel z Královy Lhoty na svém včelíně praktický kurz.

Nejpozději v r. 1923 se ustavila MOK jako jeden z poradních orgánů obecní rady. V jejím čele stál ing. Josef Kaisler, který pracoval i v MŠR. Na žádost školy a MOK zakoupila obec v r. 1926 skioptiku za 2 300 Kč od fy Šebech z Prahy. Během listopadu a prosince bylo uspořádáno několik cestopisných, dějepisných a literárních přednášek „se světelnými obrazy“.

Na počátku r. 1926 uspořádala ve škole přednáškové večery (o umělých hnojivech, o plemenění dobytka, o porodnictví u dobytka, o chorobách rostlin aj.), na nichž přednášeli učitelé zimní hospodářské školy v Opočně. Další přednášky se konaly i v dalších letech. Mluvilo se nejen na témata z oblasti zemědělství. Soudce K. Morávek v lednu 1927 přednášel o trestním právu. Svou účast přislíbili i lékaři z opočenské nemocnice. V prosinci 1927 MOK pořádala speciální kurzy pro ženy o zdravotnictví, o chemii v domácnosti, ale také o občanském právu. V září 1932 byl pro ženy uspořádán kurz zavařování ovoce s přednáškou pomologa J. Víta ze Dvora Králové o významu ovocnářství. Přednášky se účastnilo asi 95 lidí. Z výtěžku byla zakoupena pojízdná stříkačka na postřik stromů. Toho roku uspořádala MOK ještě pět přednášek a kurz roubování ovocných stromů na školní zahradě.

Téměř každý rok v létě se ve škole konala nějaká výstava. V r. 1922 to byla výstava včelařská, o rok později výstava hub. V r. 1924 předvedlo 58 vystavovatelů jadernaté ovoce z Meziříčí a okolí. Tyto akce pomáhali organizovat především učitelé Karel Dvořák, Jaroslav Hofman a Josef Grim.

Od poloviny 20. let se v březnu ve škole konaly týdny knihy.

Na počátku února 1926 ministerstvo pošt zorganizovalo celostátní týden radiofonie. V hostinci U Dostálů přednášel o radiofonii 4. 2. ing. Ježek z Hradce Králové. Přestože se této přednášky účastnilo asi 100 osob, příliš se nezdařila. Samotná přednáška byla příliš vědecká a předvedení přijímačů se nepovedlo. Na přelomu října a listopadu se v Meziříčí konal druhý propagační týden. Výkladu o radiofonii se ujal učitel Josef Příhoda. Děti i dospělí si mohli ve škole poslechnout československý rozhlas. Mezi lidmi byly velmi oblíbené koncerty vysílané československým rozhlasem. Na konci října 1933 mělo v Meziříčí radiopřijímač již 76 domácností, tj. asi každá pátá domácnost.

Učitelé se jako v minulých letech angažovali v místním ochotnickém spolku. V červenci 1920 uvedl jedno z prvních poválečných představení, hru v přírodě Jánošík v režii Václava Poledne. V březnu 1926 slavili ochotníci 50. výročí trvání spolku, který zakládal učitel Josef Kuřátko. Oslav v hostinci Na Sále se zúčastnili i tři zakládající členové, Jan Janeček, Josef Holanec a J. Kopp. Oslav o deset let později byl přítomen již jen Jan Janeček, poslední žijící zakládající člen ochotnického spolku. Projev pronesl i předseda spolku Karel Dvořák. Ochotníci tehdy sehráli hru Nehas, co tě nepálí, stejnou hru, která byla sehrána i před padesáti lety. Svůj pozdrav zaslal i čestný člen meziříčského ochotnického spolku Alois Jirásek.

V r. 1926 se začalo promítat ve Vzájemnosti. Do té doby do Meziříčí jednou až dvakrát ročně jezdil kočovný biograf. O dva roky později dostal licenci i Sokol. Od r. 1934 byly oba biografy přeměněny na zvukové.

Žáci do kina směli chodit jen se souhlasem ředitele školy. Na učitelské konferenci v listopadu 1926 se místní učitelé shodli povolovat k návštěvě jen kulturně-výchovná představení.

Mezi další kulturní a osvětové instituce v Meziříčí této doby můžeme počítat ještě tělocvičné jednoty Sokol a Orel, pěvecké a jiné hudební spolky.

10. Plány na stavbu nové školy

Od zřízení měšťanské školy OŠV vyvíjel tlak na MŠR a zprostředkovaně i na obecní radu a zastupitelstvo kvůli stavbě nové budovy pro školu. Učitelé si stěžovali na nedostatek místa, na chybějící tělocvičnu a dílny pro chlapce.

V dubnu 1921 navrhla stavební a zdravotní komise tři místa vhodná pro stavbu školy ve středu obce. V květnu potom byl vybrán pozemek s chalupou Františky Pavlové č.p. 219 a sousední pozemek V. Zákravského, které byly vykoupeny i s poplatky za 102 930, 09 Kč. OŠV nařídil předložit do 20. 10. 1921 plány. Do soutěže na dodání plánů se přihlásilo 37 projektantů. V komisi pro posouzení návrhů 20. 2. 1922 zasedli starosta obce Václav Vaněček, Jan Almer za Klub architektů, státní stavební rada František Slabý, Václav Poledne, MUDr. Rudolf Silvar a místopředseda MŠR Václav Marel. První cena udělena nebyla, druhou cenu komise přiznala projektu „Ráz“ architektů ing. Jaroslava Uhlíře, stavitele v Náchodě, a Františka Matějíčka z Prahy. Návrhy byly v březnu vystaveny pro veřejnost v obecním domě.

Každý rok bylo z rozpočtu vyčleněno 100 000 Kč na stavbu školy.

Při svých návštěvách se OŠI vždy tázal na pokračování v přípravách stavby nové školní budovy. Na jaře 1927 měla obec k dispozici více než 630 000 Kč z obecních mimořádných rozpočtů a nevyčerpaných rozpočtů MŠR. Na přípravě stavby se však ještě nezačalo pracovat.

Na schůzích přípravného výboru pro zřízení živnostenské školy v červnu 1927 bylo opět řečeno, že je nezbytné postavit novou školu. Ředitel školy se však přimlouval za to, aby se nestavělo s velkým dluhem, ale nemělo by se také čekat na celý potřebný obnos. Živnostenská strana tento návrh schválila a slíbila podpořit, co nejrychlejší započetí stavby. Živnostníci sice nebyli nejsilnější stranou v obci, co do počtu obecních zastupitelů, rozhodně však měli silné, ne-li nejsilnější, finanční pozice. Živnostníci také nakonec stavbu prosadili.

V r. 1927 se však starosta obce Karel Bukač a předseda MŠR Josef Klimeš shodli na odložení stavby školy z nedostatku finančních prostředků.

Pro učitele a nakonec i pro rodiče a samotné děti musela být výuka ve dvou naprosto nevyhovujících budovách tristní. Obecní dům ani škola se dlouhou dobu neopravovaly. Dřevěné podlahy byly prošlapané a v některých místech prohnilé. Střechou zatékalo. Okna se raději neotvírala, protože hrozilo, že vypadnou z rámu. Již před válkou si učitelka stěžovala na špatný stav oken. Když žádala školníka, aby okna opravil, odpověděl jí, že se „okna otvírati nemusí“. Nyní byla situace zřejmě obdobná.

Slova o tom, že se musí postavit nová škola byla pronášena s železnou pravidelností téměř na každé schůzi MŠR. V červnu 1928 však již bylo k dispozici více než 1 000 000 Kč. Rozpočet na novostavbu byl snížen z 1 800 000 Kč na 1 100 000 Kč. Kvůli politickým a snad i osobním půtkám však ani za této situace nebyl učiněn ten tolik potřebný první krok.

V létě 1929 nařídil OŠI začít stavět. V listopadu 1929 MŠR požádala správu školy, aby navrhla potřebné prostory v nové škole. Pro obecnou školu bylo třeba pět učeben řádných, jedna náhradní a kabinet; pro měšťanskou školu dvě třídy, přírodovědecká pracovna s kabinetem, vlastivědná pracovna s kabinetem, kreslírna s kabinetem, dílny pro výuku ručních prací s kabinety, školní kuchyň, jídelna a spíž. Společnými prostory měla být ředitelna, sborovna, aula, šatny, toalety, byt pro ředitele a tělocvična se sprchami.

Porota složená ze zástupců spolku architektů, stavebního úřadu, OŠV, obecní rady, školy a MŠR vybrala v soutěži na předběžné plány návrhy tří architektů. Dokumentace byla poslána k posouzení stavebnímu úřadu.

Na jaře 1930 OŠI pohrozil zavřením měšťanské školy, pokud se nezačne ihned stavět. K ZŠR se vypravila deputace, aby zjistila, že OŠI sám školu zavřít nemůže. Stavbu školy tedy chtěla obecní rada odložit, ale OŠV rozhodnutí OŠI o nařízené stavbě potvrdil.

Po volbách do obecního zastupitelstva v prosinci 1930 se situace v obci trochu změnila.

V r. 1932 si školu přijel prohlédnout dokonce i ZŠI dr. Rudolf Šimek. Spolu s OŠI Václavem Nedbalem zjistili, že 1. třída je umístěna ve sklepní místnosti, učebny 5. třídy a 1. ročníku jsou vlhké a studené a místnostmi v obecním domě se line zápach z toalet. Nedostatek místa byl v tomto případě jen blahovolně přehlížen.

Na schůzi obecního zastupitelstva 18. 5. 1932 byla zvolena podle poměrného systému pracovní komise. Navštívila některé nově postavené školy v okolí (v Černilově, Plotištích, Nechanicích aj.), aby zjistila s jakými problémy se potýkali jinde. Vycházelo se z původního projektu z r. 1922, ceny stavebnin se však značně změnily. Komise si proto vyžádala od několika architektů nákresy s přibližnými rozpočty a zaslala je k posouzení okresnímu úřadu do Hradce Králové. Za vyhovující uznal jeden projekt a k ostatním návrhům se nevyjádřil. Pracovní komise trvala na podrobném vyjádření ke každému návrhu, které však okresní úřad nevypracoval. Ani členové komise se nemohli shodnout. Ke konečnému posouzení byly tedy projekty zaslány zemskému úřadu v Praze.

Již v r. 1932 věnoval cukrovar škváru, kterou dobrovolníci zdarma odvezli na staveniště. V březnu 1933 bylo zakoupeno od Akciové společnosti v Podzámčí 500 000 pulických cihel a domluven jejich dovoz do Meziříčí s místními rolníky. Na velkostatku byla domluvena 30 % sleva na nákup stavebního dřiví. Jinak postupovaly přípravné práce pomalu. Až v únoru 1934 se začala bourat chalupa č.p. 219 stojící na stavebním pozemku.

Zemský úřad se velmi podrobně vyjádřil ke všem předloženým návrhům. Nejvhodnějšími a nejvýhodnějšími shledal projekt architektů Kubečka a Steklíka z Jaroměře, kteří v r. 1932 projektovali budovu občanské záložny, a architekta Placáka z Hradce Králové. Tehdy se obecní zastupitelstvo rozdělilo na dvě skupiny. Jedni prosazovali Kubečkův-Steklíkův návrh, druzí Placákův návrh. Placákův návrh se zdál být levnější. Projekt počítal se suterénem pod úrovní terénu. Dobrá izolace v mokré půdě u řeky by tak stavbu značně prodražila. Spory obecního zastupitelstva musely být řešeny okresním i zemským úřadem. Část obecních zastupitelů dokonce protestovala proti přizvání starosty obce Václava Kudery a předsedy MŠR Václava Kouby do pracovní komise coby členy s hlasem poradním. Vypracování definitivních plánů bylo tedy zadáno architektům Kubečkovi a Steklíkovi. Soutěže na realizaci stavby, vypsanou 9. 6. 1934, se zúčastnilo 15 podnikatelů s cenovou nabídkou od 1 123 957 Kč až do 1 416 017 Kč.

Proti stavbě se postavili lidovci, kteří svolali schůzi do Vzájemnosti. Nejvíce protestoval P. Václav Buřil, jehož postoj ovlivňovaly osobní antipatie k mnoha živnostníkům a některým učitelům, kteří se po r. 1918 přihlásili k československé církvi. Na svou obranu svolali zastánci stavby schůzi do hostince Na Sále. O pokračujících přípravách informoval starosta Václav Kudera, předseda pracovní komice Václav Šitina a učitel Karel Dvořák.

Lidovečtí zastupitelé vystoupili ze strany a pozbyli tak své mandáty. Bez nich obecní zastupitelstvo nebylo schopné usnášet se ve finančních a rozpočtových záležitostech. Přípravy však pokračovaly dál. Správu obce převzal vládní komisař Václav Lev, který se postaral o nerušený chod celé obce a zdárné dokončení stavby. Lidovcům nepomohlo ani odvolání proti stavbě k zemskému úřadu. Stavba se tím jen oddálila.

Kromě některých řemeslných prací byla stavba zadána fě Mádlík a Včelák z Hradce Králové. Střechu položila fa Vostruh. Zámečnické práce provedl Hynek Kadečka z Jaroměře. Ostatní práce prováděli místní řemeslníci. Elektrické osvětlení a zvonky instaloval Antonín Kalhous. Klempířské práce provedl Josef Chmelík, truhlářské Josef Uhlíř a Karel Tošovský. Stavební a architektonický dozor byl svěřen projektantům, architektům Kubečkovi a Steklíkovi. Mimo ně na stavbu dohlížela také stavební komise obce.

Díky příznivému počasí stavební práce pokračovaly ještě v listopadu a 1. 12. 1934 byla stavba pod střechou. Kvůli kampani v místním cukrovaru byli zaměstnáni i dělníci z okolních obcí.

V původních plánech se s příliš bohatým vybavením školy nepočítalo. Vládní komisař Václav Lev, jenž od prosince 1934 dohlížel na stavbu, se podílel na shánění finančních prostředků pro lepší vybavení školy. Ve všech učebnách byly místo palubek položeny parkety, do všech tříd byl také zaveden vodovod. Škola byla vybavena novým nábytkem. Velkou zásluhu na vnitřním zařízení má také místní občanská záložna, která vybavila tělocvičnu nákladem 25 799 Kč, a střelecký kroužek, který zakoupil za 36 000 Kč pomůcky a další vybavení do kabinetu II. odboru (přírodovědné předměty).

Celkový náklad na stavbu nové školy činil 1 720 048,60 Kč. Většina byla zaplacena z obecních přirážek, obecního fondu na stavbu školy a z fondu MŠR. Kromě výše zmíněných darů věnoval ještě místní cukrovar 50 000 Kč. Více než 370 000 Kč si obec na stavbu vypůjčila.



[1] Učitel venkovské obecné školy po deseti letech služby pobíral plat ve výši kolem 9 000 Kč, učitel měšťanské školy ve stejném místě asi 10 000 Kč ročně. Maximální výše učitelského platu na venkově mohla být bez funkčních přídavků asi 17 000 - 18 000 Kč ročně po více než třicetileté službě.

[2] Mezi povinné předměty na obecné škole tedy patřilo náboženství, občanská nauka a výchova, čtení a psaní, jazyk vyučovací, počty a naukou a tvarech měřičských, přírodopis, přírodozpyt, zeměpis a dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a tělesná výchova. Na občanské (měšťanské) škole se vyučoval navíc vyučovací jazyk s naukou o písemnostech, počty s jednoduchým účetnictvím, měřičství a rýsování.

[3] Vyučovalo se na nich náboženství, pedagogika a praktická cvičení, vyučovací jazyk, zeměpis, dějepis, počty a rýsování, přírodopis, fyzika a chemie, polní hospodářství, krasopis, kreslení, zpěv, hra na housle, tělocvik, rukodělné práce a druhý zemský jazyk.

[4] Učební osnova obsahovala pedagogiku, vyučovací jazyk, počty, občanskou nauku, zdravotnictví, sociální péči, nauku o tkaninách, tělesnou výchovu, zpěv a hudbu, kreslení, výchovné práce, ženské ruční práce, nauku o vedení domácnosti a vaření.

[5] Zákon č. 117/1852 z 27. 5. 1852 ř. z. ve znění pozdějších předpisů, § 132: „Svedení, jímž někdo osobu svěřenou jeho dohledu nebo vychování nebo vyučování přiměje k vykonání nebo dopuštění smilného činu.“

[6] Zákon č. 117/1852 z ř. z. z 27. 5. 1852 ve znění pozdějších předpisů, § 125: „Kdo osobu ženskou nebezpečným vyhrožováním, skutečně vykonaným násilím nebo lstivým omámením smyslů učiní neschopnou, by mu odpor činila, a v stavu tomto jí zneužije k mimomanželské souloži, dopustí se zločinu násilného smilstva.“