Jdi na obsah Jdi na menu
 


Libel

26. 11. 2007

Počátky školství v Libli se datují ke konci 18. století. K r. 1798 je v pamětní knize častolovické fary poznamenáno, že „Libel má nyní svého kantora… Dlouho-li ale nevím, neboť odnikud žádných užitků mimo vypadajícího sobotálesu nemá.“ Z toho vyplývá, že kantor vyučoval soukromně.

Kolem r. 1800, snad už onoho r. 1798 začal v Libli vyučovat Josef Hodr v čp. 1. Přechodnou dobu chodily děti do školy ve Slemeně. Ale už od r. 1815 vyučoval ve stavení svých rodičů čp. 14 Josef Macháček. Během jeho působení se z tohoto soukromého vyučování stala expozitura školy v Častolovicích, až se škola výnosem zemského úřadu z 6. 5. 1835, čj. 19332 osamostatnila. V tomto roce také vykonal Josef Macháček učitelskou zkoušku. V té době byly přiškoleny i další obce, Malá a Velká Ledská, Synkov, Třebešov a Domašín.

Podle školní fase z r. 1851 měl učitel 46 zl. 54 kr ročního příjmu, k tomu směl užívat pole ve výměře 1 měřice 3 věrtelů (asi 40,5 a) a louku o výměře 630 čtverečných sáhů (asi 22,5 a). Otop zajišťovala častolovická vrchnost, o čištění školy se starala obec Libel.

Po smrti Josefa Macháčka († 26. 7. 1870) se vyučovalo v čp. 10. V r. 1875 koupila obec od Františka a Anny Plockových stavení čp. 35 za 925 zl. r. č. a během následujícího roku přestavěla pro potřeby školy celkovým nákladem 1 370 zl. 81 kr. P. Skokan, vikář v Týništi, školu vysvětil. Patřila k ní také zahrada se štěpnicí a cvičiště na dvoře. Libelští sousedé pro děti založili žákovskou knihovnu. Do r. 1879, kdy na místo řídícího učitele nastoupil Jindřich Pejše, se vystřídalo několik učitelů. 

Od 1. 1. 1881 povolila zemská školní rada industriální vyučování v jednom oddělení 3 hodiny týdně za roční odměnu 48 zl. Na místo první industriální učitelky nastoupila Marie Pejšová, sestra-dvojče řídícího učitele. Působila zde do r. 1884.

Ještě v květnu 1888 MŠR žádá stavitele Štanderu v Rychnově nad Kněžnou o plány na přístavbu bytu. V srpnu následujícího roku již OŠR nařizuje zařídit vhodné prostory pro školu z důvodu nevyhovující stávající budovy a uvažovat o stavbě nové školní budovy. O rok později okresní školní inspektor novou školu postavit nařizuje. Na dlouhou dobu byl tento návrh odložen. Až v létě 1906 bylo rozhodnuto o stavebním místě pro novou budovu školy. A ač OŠR znovu nařídila postavit novou školu a urychleně nechat vypracovat plány a rozpočet, opět MŠR na návrh Františka Peřiny, zástupce velkostatku, a Václava Vítka stavbu školy odložila kvůli nákladným opravám školy provedeným v uplynulém roce. Ale už v listopadu 1907 navrhl František Chaloupka na zasedání MŠR, aby bylo jednání o stavbě školy znovu otevřeno. V prosinci toho roku se MŠR rozhodla nechat vyhotovit plány na stavbu školy a v následujícím roce stavbu provést. Tento obrat byl možná způsoben i častými stížnostmi okresního školního inspektora na nedostatek prostoru ve škole. V prosinci 1907 OŠR zavedla v libelské škole dokonce polodenní vyučování. Téměř šedesát žáků se tísnilo v lavicích tak, že při psaní nebo kreslení musela část dětí stát a čekat, než ostatní svoji úlohu vypracují a poté se vyměnily.

Na zasedání MŠR v únoru 1908 předložil stavitel Vincenc Hlaváček z Kostelce nad Orlicí tři náčrty plánů - dva na budovu přízemní a jeden na stavbu jednopatrovou. Zástupce velkostatku Josef Varmuža navrhl provést stavbu školy na jiném místě a stávající budovu využít pro potřeby obce. Tento návrh byl přijat a jednání s Josefem Provazníkem o odkoupení části jeho zahrady byla velmi rychlá. Josef Provazník přenechal obci stavební pozemek pro školu za cenu 4 K za 1 čtverečný sáh, s tím, že mu obec přenechá budovu školy i s pozemkem za cenu 3 000 K. V září 1908 vrátila OŠR schválené plány a rozpočet. V říjnu byly otevřeny nabídky na stavbu školy. Zednické, tesařské a některé další práce byly zadány Václavu Švarcovi z Kostelce nad Orlicí, truhlářské práce Janu Betkovi z Častolovic a zámečnické práce Františku Talackému z Kostelce nad Orlicí. Ostatní práce prováděli drobní řemeslníci z blízkého okolí.

První zemní práce na stavbě školy začaly 1. 4. 1909. Do 15. 8. 1909 měla být škola hotova, kvůli špatnému počasí se však práce zdržely a nová budova školy byla vysvěcena a zkolaudována až 21. 11. 1909. Během příštích dvou dnů se ve škole začalo učit. Celkové náklady na novou budovu školy se vyšplhaly na 35 783,65 K. MŠR sice žádala o subvenci ze zemských prostředků, OŠR navrhla přiznat 10 000 K, ale první žádost z července 1909 zemská školní rada zamítla a druhou z února 1910 zřejmě také. Před školu vyprojektoval A. Jemelka, vrchnostenský zahradník v Častolovicích, malý park, který začal budovat už na podzim 1909 správce školy Jindřich Pejše. Na jaře příštího roku nechala obec vybudovat ke škole mozaikový chodník.

Na žádost MŠR povolila zemská školní rada užívat názvu Jubilejní obecná škola císaře a krále Františka Josefa I. Pamětní deska s nápisem byla umístěna na škole, v r. 1928 nebo 1929 byla vyjmuta a uložena do muzea v Kostelci nad Orlicí.

Nejpozději od r. 1911 chodil a jezdil řídící učitel s dětmi na různé výlety, na které významně přispívala ze svého rozpočtu MŠR. Tak děti navštívily v červenci 1914 živnostensko-průmyslovou výstavu v Chocni, v červnu 1919 podnikly dvoudenní, dlouho odkládaný, výlet do Prahy. Často se na výlety jezdilo do Potštejna a Litic nebo do adršbašských skal, ale také do Náchoda nebo do Pardubic a na Kunětickou Horu. V červnu 1926 se děti vydaly s řídícím Josefem Zajfertem do Hradce Králové prohlédnout si muzeum, soutok Labe s Orlicí, ale i pivovar a družstevní podnik na zpracování čekanky.

Původně děti nacvičily hru Zakletá princezna Zlatohlávka pro oslavy císařových jmenin v prosinci 1914, ale protože si učitel Václav Zajfrt zlomil nohu, bylo představení odloženo na Velikonoce v r. 1915. Nakonec děti sehrály dvě představení. Výtěžek 80 K 55 h věnovaly ve prospěch sirotků po padlých vojínech. V r. 1924 děti sehrály pohádku Tři zlaté vlasy Děda Vševěda také s velkým úspěchem. V pozdějších letech libelská škola nacvičila ještě několik žákovských představení, ale stále častěji spíše děti navštěvovaly divadelní a filmová představení v Kostelci nad Orlicí nebo v Častolovicích. U příležitosti otevření okresní výstavy žákovských prací v Kostelci nad Orlicí 10. 6. 1928 byl uspořádán dětský den, kterého se zúčastnilo také 20 dětí z libelské školy.

V r. 1930 se pokusil řídící učitel Josef Novohradský ustavit rodičovské sdružení. V tom roce jeho snahy vyšly naprázdno, ale již v příštím roce bylo rodičovské sdružení skutečně založeno. Jeho činnost se omezovala pouze na jakousi morální podporu školy a mimoškolní vedení dětí. Rodiče se směli v určených dnech účastnit vyučování a také toho využívali. I když Josef Novohradský vedl školu dobře a měl zřejmě i snahu školu posunout kupředu, nebyl z nejoblíbenějších. Časté spory v MŠR i obecním zastupitelstvu (zastával funkci prvního náměstka starosty) vedly k napomenutí nadřízených orgánů. Dokonce mu předseda OŠV navrhl, aby si podal žádost o přeložení do jiného působiště. K dětem byl zřejmě také velmi přísný. Okresní školní inspektoři Karel Bradáč v r. 1931 i Jan Metelka o osm let později měli z jeho výuky stejný dojem. Karel Bradáč „žádal, aby učitel školní práci založil více na zájmu dětském a lásce než na úzkostlivém respektování vůle učitelovy ze strachu.“ Jeho chování bylo možná způsobeno vleklou nemocí, která ho zvláště ve 30. letech hodně sužovala.

Během 2. světové války nebyla libelská škola postižena více než jakákoli jiná, ale práce byla samozřejmě velmi znesnadňována různými omezeními a nařízeními. V r. 1941 byl zaveden německý jazyk jako povinný předmět už od 3. školního roku a byly uzavřeny žákovské knihovny.

Hned po válce, od školního roku 1945/1946 byl do výuky zaveden ruský jazyk.

Žáků neustále ubývalo. Po válce už nikdy nebylo v libelské škole více jak 20 dětí. Už na počátku r. 1960 se začalo jednat o sloučení obce Libel s Třebešovem. Když se pro sloučení obcí v březnu 1960 vyslovili i sami občané, bylo rozhodnuto zřejmě i o osudu školy. K 31. 8. 1960 jednotřídní Národní škola v Libli zanikla.