Osečnice
V Osečnici začal vyučovat na popud doberského faráře P.
Josefa Heegera v r. 1826 coby pomocník Václav Moravec ze Semechnic. V r. 1835
byl do Osečnice stanoven stálý podučitel s ročním služným 70 zl. Tehdy do nové
školy docházely celkem 103 děti z Osečnice, Lomů, Sekyrky a několika blízkých
stavení v Hlinném a na Chmelišti.
Škola vlastní budovu neměla a proto Josef Šmída,
představený obce Osečnice, usiloval po vydání školského zákona o zbudování
řádných prostor pro školu. V r. 1872 prohlédli stavební místo Martin Opelt,
správce opočenského panství, a Václav Hrubý, stavitel v Opočně. Obec poskytla
pro školu pozemek a zavázala se dodat potřebný kámen. Václav Hrubý vypracoval
nákres a rozpočet, podle kterého stavitelé Josef Šubrt a Jan Císař z Dobrušky
školu postavili. Na počátku srpna 1873 byla stavba dokončena a 29. 9. 1873
slavnostně vysvěcena doberským farářem P. Josefem Šmídou. Od 8. 10. 1873 se v
nové budově vyučovalo.
Po odchodu Josefa Macháčka r. 1875, který zde působil již
od r. 1856, se vystřídalo několik učitelů, kteří si však velkou úctu doberského
faráře nezískali. I z toho důvodu brzy odešli. Ani okresní školní inspektor
nebyl v červnu 1879 spokojen. Ze 130 školou povinných dětí bylo přítomno pouze
32 žáků, což sám označil za jev v celém školním okrese nevídaný. V zimním období
skutečně docházelo do školy méně dětí kvůli nedostatečnému oděvu a obuvi a také
kvůli neschůdným cestám. V r. 1879 nastoupil na místo řídícího učitele Jaroslav
Bělobrádek. Ten už odmítal tolerovat špatnou docházku v létě a nedbalé rodiče
okresní školní radě po několika nevyslyšených domluvách oznámil.
Na konci r. 1882 povolila zemská školní rada od ledna 1884
v Osečnici otevřít druhou třídu. K tomu však došlo vlastně až na počátku
školního roku 1888/1889, kdy byla otevřena celoroční expozitura osečnické školy
v Lomech. MŠR se totiž proti zřízení druhé třídy odvolala, zřejmě kvůli dalším
nákladům na vydržování takové třídy. Protože se obec Osečnice a tamní MŠR
zdráhala druhou třídu zřídit, okresní školní rada v Novém Městě nad Metují
zplnomocnila obecní úřad v Lomech k zařízení potřebného. Najal tedy stavení čp.
3, kde 5. 11. 1888 začal Krištof Michl učit 24 děti z Lomů, Chmeliště a osady
na Vlčí Hoře. Okresní školní rada uvolnila na zakoupení učebních pomůcek pro
expozituru 36 zl. MŠR se k expozituře zpočátku chovala macešsky, péčí jí to
ovšem vynahradili různí mecenáši. Josef Holeček, bývalý učitel, věnoval sbírku
50 nerostů. Fa Alois Hynek mnohokrát poskytla sešity, kreslící papír, tužky,
pera a další školní potřeby. C.k. báňský úřad věnoval další nerosty.
V r. 1883 začala Bohumila Hájková vyučovat dívčím ručním
pracem v Osečnici. Od r. 1890 probíhalo industriální vyučování také v Lomech.
Od r. 1896 pravidelně přispívala Národní jednota
severočeská vánoční nadílkou až do světové války. V pozdějších letech velkými
částkami přispívala Okresní péče o mládež v Opočně a také závody Josefa
Porkerta ve Skuhrově nad Bělou. Poslední příspěvěk poskytla fa Josef Porkert o
Vánocích 1948 už jako národní podnik. Na počátku r. 1903 byl na výzvu okresní
školní rady zřízen polévkový ústav, jakási zimní vývařovna. Zpočátku na její
činnost přispívalo okresní hejtmanství, později do fondu polévkového ústavu
přispívali sami žáci z výtěžku svých divadelních představení. Na jaře, když už
se nevařily polévky, děti dostávaly mléko. V 50. letech 20. století děti
dostávaly svačiny.
Ve školním roce 1895/1896 řídící učitel Josef Dvořák
založil při škole ovocnou školku.
V r. 1901 v Lomech vybudovali tamní obyvatelé novou školní
budovu, která byla slavnostně 13. 10. 1901 vysvěcena P. Josefem Čížkem. Obecní
úřad v Lomech podal žádost o odškolení. Zemská školní rada výnosem čj. 23 305 z
30. 7. 1902 zřídil v Lomech samostatnou školu a škola v Osečnici se stala
jednotřídní.
V lednu 1912 podala MŠR žádost o udělení subvence na
zřízení školního hřiště. V březnu 1913 se začalo s úpravou terénu vedle školní
zahrady u rybníka. V prosinci byla berním úřadem v Opočně subvence ve výši 150
K vyplacena, pokryla veškeré náklady.
Děti z Osečnice nejezdily na výlety nijak daleko. Lidé v
chudé oblasti si to nemohli dovolit. Zato řídící pořádali naučné vycházky do
Lerchovy papírny v Kvasinách a Porkertových hutí ve Skuhrově nebo do sklárny v
Jedlové, do parní pily v Kvasinách a jiné.
V únoru 1919 sehrál řídící učitel Arnošt Hnatowicz s dětmi
divadelní představení Strakonický dudák ve prospěch polévkového ústavu,
Českého srdce a sirotků po padlých vojínech. Dvě vystoupení vynesla
neuvěřitelných 568 K 24 h. Úspěch tohoto představení povzbudil děti k další
práci. Ještě téhož roku na podzim nazkoušeli hru Na dušičky také s
ohromným úspěchem. V dalších letech nazkoušely a předvedly hry Poklad,
Štědrý večer po 5 letech, Ubrousku, prostři se, Dvě Maričky a mnoho
dalších. Ve 30. letech s dětmi zkoušel řídící Oldřich Rousek.
Během 2. světové války, od počátku r. 1943, chodily české
děti ze školního obvodu Michowie - Lomy - do školy v Osečnici. Škola v Lomu
byla totiž podřízena správě německé školy v Jedlové. Od školního roku 1945/1946
opět navštěvovaly školu v Lomech.
Kvůli nedostatku učitelů v 1. pololetí školního roku 1947/1948
probíhala na školách v Osečnici a Hlinném střídavá výuka, kterou zajišťoval
osečnický řídící učitel Oldřich Rousek.
Koncem září 1958 byla při škole v Osečnici založena
pionýrská organizace.
Na konci r. 1958 byla v Osečnici zřízena také Tělocvičná jednota
Sokol, kam děti docházely dvakrát v týdnu cvičit.
V květnu 1962 jednal MNV v Osečnici o uzavření zdejší
školy. Vyslovil souhlas s převedením dětí do školy ve Skuhrově nad Bělou, pokud
bude zajištěno dobré autobusové spojení. Jednotřídní národní škola v Osečnici
byla zrušena rozhodnutím rady ONV v Rychnově nad Kněžnou z 22. 8. 1962.