Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osečnice

26. 11. 2007

V Osečnici začal vyučovat na popud doberského faráře P. Josefa Heegera v r. 1826 coby pomocník Václav Moravec ze Semechnic. V r. 1835 byl do Osečnice stanoven stálý podučitel s ročním služným 70 zl. Tehdy do nové školy docházely celkem 103 děti z Osečnice, Lomů, Sekyrky a několika blízkých stavení v Hlinném a na Chmelišti.

Škola vlastní budovu neměla a proto Josef Šmída, představený obce Osečnice, usiloval po vydání školského zákona o zbudování řádných prostor pro školu. V r. 1872 prohlédli stavební místo Martin Opelt, správce opočenského panství, a Václav Hrubý, stavitel v Opočně. Obec poskytla pro školu pozemek a zavázala se dodat potřebný kámen. Václav Hrubý vypracoval nákres a rozpočet, podle kterého stavitelé Josef Šubrt a Jan Císař z Dobrušky školu postavili. Na počátku srpna 1873 byla stavba dokončena a 29. 9. 1873 slavnostně vysvěcena doberským farářem P. Josefem Šmídou. Od 8. 10. 1873 se v nové budově vyučovalo.

Po odchodu Josefa Macháčka r. 1875, který zde působil již od r. 1856, se vystřídalo několik učitelů, kteří si však velkou úctu doberského faráře nezískali. I z toho důvodu brzy odešli. Ani okresní školní inspektor nebyl v červnu 1879 spokojen. Ze 130 školou povinných dětí bylo přítomno pouze 32 žáků, což sám označil za jev v celém školním okrese nevídaný. V zimním období skutečně docházelo do školy méně dětí kvůli nedostatečnému oděvu a obuvi a také kvůli neschůdným cestám. V r. 1879 nastoupil na místo řídícího učitele Jaroslav Bělobrádek. Ten už odmítal tolerovat špatnou docházku v létě a nedbalé rodiče okresní školní radě po několika nevyslyšených domluvách oznámil.

Na konci r. 1882 povolila zemská školní rada od ledna 1884 v Osečnici otevřít druhou třídu. K tomu však došlo vlastně až na počátku školního roku 1888/1889, kdy byla otevřena celoroční expozitura osečnické školy v Lomech. MŠR se totiž proti zřízení druhé třídy odvolala, zřejmě kvůli dalším nákladům na vydržování takové třídy. Protože se obec Osečnice a tamní MŠR zdráhala druhou třídu zřídit, okresní školní rada v Novém Městě nad Metují zplnomocnila obecní úřad v Lomech k zařízení potřebného. Najal tedy stavení čp. 3, kde 5. 11. 1888 začal Krištof Michl učit 24 děti z Lomů, Chmeliště a osady na Vlčí Hoře. Okresní školní rada uvolnila na zakoupení učebních pomůcek pro expozituru 36 zl. MŠR se k expozituře zpočátku chovala macešsky, péčí jí to ovšem vynahradili různí mecenáši. Josef Holeček, bývalý učitel, věnoval sbírku 50 nerostů. Fa Alois Hynek mnohokrát poskytla sešity, kreslící papír, tužky, pera a další školní potřeby. C.k. báňský úřad věnoval další nerosty.

V r. 1883 začala Bohumila Hájková vyučovat dívčím ručním pracem v Osečnici. Od r. 1890 probíhalo industriální vyučování také v Lomech.

Od r. 1896 pravidelně přispívala Národní jednota severočeská vánoční nadílkou až do světové války. V pozdějších letech velkými částkami přispívala Okresní péče o mládež v Opočně a také závody Josefa Porkerta ve Skuhrově nad Bělou. Poslední příspěvěk poskytla fa Josef Porkert o Vánocích 1948 už jako národní podnik. Na počátku r. 1903 byl na výzvu okresní školní rady zřízen polévkový ústav, jakási zimní vývařovna. Zpočátku na její činnost přispívalo okresní hejtmanství, později do fondu polévkového ústavu přispívali sami žáci z výtěžku svých divadelních představení. Na jaře, když už se nevařily polévky, děti dostávaly mléko. V 50. letech 20. století děti dostávaly svačiny.

Ve školním roce 1895/1896 řídící učitel Josef Dvořák založil při škole ovocnou školku.

V r. 1901 v Lomech vybudovali tamní obyvatelé novou školní budovu, která byla slavnostně 13. 10. 1901 vysvěcena P. Josefem Čížkem. Obecní úřad v Lomech podal žádost o odškolení. Zemská školní rada výnosem čj. 23 305 z 30. 7. 1902 zřídil v Lomech samostatnou školu a škola v Osečnici se stala jednotřídní.

V lednu 1912 podala MŠR žádost o udělení subvence na zřízení školního hřiště. V březnu 1913 se začalo s úpravou terénu vedle školní zahrady u rybníka. V prosinci byla berním úřadem v Opočně subvence ve výši 150 K vyplacena, pokryla veškeré náklady.

Děti z Osečnice nejezdily na výlety nijak daleko. Lidé v chudé oblasti si to nemohli dovolit. Zato řídící pořádali naučné vycházky do Lerchovy papírny v Kvasinách a Porkertových hutí ve Skuhrově nebo do sklárny v Jedlové, do parní pily v Kvasinách a jiné.

V únoru 1919 sehrál řídící učitel Arnošt Hnatowicz s dětmi divadelní představení Strakonický dudák ve prospěch polévkového ústavu, Českého srdce a sirotků po padlých vojínech. Dvě vystoupení vynesla neuvěřitelných 568 K 24 h. Úspěch tohoto představení povzbudil děti k další práci. Ještě téhož roku na podzim nazkoušeli hru Na dušičky také s ohromným úspěchem. V dalších letech nazkoušely a předvedly hry Poklad, Štědrý večer po 5 letech, Ubrousku, prostři se, Dvě Maričky a mnoho dalších. Ve 30. letech s dětmi zkoušel řídící Oldřich Rousek.

Během 2. světové války, od počátku r. 1943, chodily české děti ze školního obvodu Michowie - Lomy - do školy v Osečnici. Škola v Lomu byla totiž podřízena správě německé školy v Jedlové. Od školního roku 1945/1946 opět navštěvovaly školu v Lomech.

Kvůli nedostatku učitelů v 1. pololetí školního roku 1947/1948 probíhala na školách v Osečnici a Hlinném střídavá výuka, kterou zajišťoval osečnický řídící učitel Oldřich Rousek.

Koncem září 1958 byla při škole v Osečnici založena pionýrská organizace.

Na konci r. 1958 byla v Osečnici zřízena také Tělocvičná jednota Sokol, kam děti docházely dvakrát v týdnu cvičit.

V květnu 1962 jednal MNV v Osečnici o uzavření zdejší školy. Vyslovil souhlas s převedením dětí do školy ve Skuhrově nad Bělou, pokud bude zajištěno dobré autobusové spojení. Jednotřídní národní škola v Osečnici byla zrušena rozhodnutím rady ONV v Rychnově nad Kněžnou z 22. 8. 1962.